Neislámské svátky a muslimové

valentyn - koranChtěli bychom připomenout našim bratrům a sestrám, jaký je ideální vztah muslimů k různým pohanským a nemuslimským svátkům a oslavám. Tento text také jistě pomůže nemuslimským čtenářům poznat opět něco nového o islámu.

Budeme mluvit o svátcích, které vychází z jiných, nebo pozměněných náboženství, a to při příležitosti blížících se oslav dne „svatého Valentýna“ (únorový text, poznámka administrátora) , který je mezi nevěřícími velmi rozšířen. Totéž se týká i jiných svátků, např. podobných oslav Tu be-av (židovský svátek lásky) nebo svátku Lupercalia (předantický a poté římský svátek připadající na 13.-15. února, který je pravděpodobně předchůdcem dnešního křesťanského Valentýna).

Připomeneme si tedy tyto jasné islámské zásady:

Sarajevo - Bosna

Svátek ukončení Ramadánu – Ídu-l-fitr

1) Islámské náboženství je kompletní a univerzální. Vše, co mělo být sesláno, bylo sesláno a vše, co potřebuje služebník Boží vědět na tomto světě v otázkách praktikování své víry a zásad své víry, bylo definitivně dovršeno a kompletně předáno poselstvím proroka Mohameda, mír s ním.  Jednoduchost, jasnost, úplnost a univerzálnost islámu je velikým dobrodiním a milosrdenstvím pro lidstvo. Viz Korán, kde Bůh pravil ve významu: „Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.“(Máida 5:3) Všechny otázky praktikování, všechny svátky, všechny zásady povoleného a zakázaného jsou vytyčeny. Každá novota ve víře je bludem a odvádí člověka na zcestí, protože každý blud v náboženství vede do pekla, což znamená, že odvádí člověka pryč z islámu. A jak víme, v islámu jsou 2 náboženské svátky (Íd al-fitr a Íd al-adhá), tedy slavení nebo účast na jiných je novotou ve víře.

valentýn islam sharia šaría2) Muslim je služebník Boží, a to tím, že respektuje Boží přikázání. Bude-li muslim preferovat (zejména z jiných náboženství) něco v rozporu s Božím přikázáním, poškodí jen sám sebe. Viz Korán, kde Bůh pravil ve významu: „Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí“ (Álu’Imrán 3:85) jak víme, Vánoce, Velikonoce, svátek Valentýna, Jana, dušičky a jiné vychází z jiných náboženství (pohanství, křesťanství dnešních křesťanů atd.). Kdo touží po věrouce, oslavách a zvycích jiných náboženství, dostává se na zcestí vzdálené od islámu.

3) Účast a podílení se na přípravách k pohanským (neislámským) svátkům je hříchem. Připomeneme, že prorok Boží řekl: „Kdokoli napodobuje nějaký lid, je z něj.“ Tedy, muslimům je zakázáno napodobovat nevěřící a pořádat hostiny a večírky k takovým příležitostem, vyměňovat dárky, rozdávat sladkosti, brát si v práci volno apod. Nikomu z muslimů není dovoleno účastnit se spolu s křesťany (židy, hinduisty, pohany, nebo s ateisty slavícími neislámské svátky) oslav, protože ty jsou součástí jejich náboženství, případně jejich neislámské identity. Jsou jedněmi z hlavních znaků, podle kterých se mezi sebou rozpoznávají a jsou znakem jejich pokřiveného náboženství (toho, jak se odchýlili od islámu). Muslimům je zákázáno podporovat nevíru, nebo věci vedoucí k nevíře. O tom není pochyb podle Koránu, sunny i podle zdravého rozumu. Bůh pravil v Koránu: „a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo…“ (Máida 5:48). Na jiném místě Bůh chválí ty, kteří se neúčastní neislámských svátků a tradic: „…a ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných (přidružování k Bohu, podle výkladů se týká neislámských svátků) jdou, míjejí je důstojně…“ (Furkán 25:72).  Mimo důkazů z Koránu a sunny je z historie známo, že v době chalífátu křesťané a židé, kteří žili mezi muslimy jako chráněnci a platili státu daň džizju, měli a slavili své vlastní svátky.

Není znám jediný muslim z generace ctnostných předků, správně vedených chalífů a jejich společníků, který by se účastnil těchto jejich zvyků, nebo jim k nim blahopřál. Toto také potvrzuje Omarova dohoda s těmito nemuslimskými chráněnci, kterou později přijali všichni ashábové (společníci z doby Proroka) a učenci islámské právní vědy.

sujud sejda4) I pouhé blahopřání k pohanským (neislámským) svátkům je hříchem. Jak už je patrné, přát nevěřícím k jejich svátkům, jako jsou Vánoce, Velikonoce, oslavy Valentýna, Jana, Mikuláše apod. je zakázáno a o tom není mezi učenci sporu. Jak udává Ibn Kajjím ve své knize Ahkámu l-ahli zimma: „Přát nevěřícím k jejich náboženských projevům je zakázáno, na čemž se shodují všichni učenci. Např. když bychom jim přáli k jejich svátkům, půstu apod. říkajíce jim: „šťastné svátky“ apod. Ikdyž tím nevyjadřujeme nevíru, je to harám. Je to, jako bychom jim blahopřáli k jejich sedždě (pokleknutí s hlavnou na zemi) před sochou….“

A opravdu, může muslim upřímně přát nemuslimům k projevům jejich nevíry? Vždyť těmito projevy se distancují od víry v Jediného Boha = od islámu. Deklarují tak, že ještě nepoznali Boží lásku. Deklarují tak, svou ztracenost. Deklarují, že neznají islám tak, jak jej Bůh popsal v Koránu a prorok Mohamed uvedl mezi lidstvo svým příkladem. Budeme přát komukoli z lidí k jejich hříchům? K tomu, že kradou, lžou, berou drogy, pijí alkohol, cizoloží, zabíjejí, uctívají modly a podobně? Stejně tak, kdo blahopřeje druhému k jeho nevíře, novotě ve víře, nebo k hříchu, jedná škodolibě a sám sebe vystavuje Božímu hněvu! Protože takové blahopřání v sobě zahrnuje potvrzování správnosti jejich stavu a utvrzení a potěšení nevěřícího v jeho nevíře, hříchu, neznalosti…

Takové blahopřání je hříchem. A hřích konaný dobrovolně je hříchem, ať už jej muslim provádí ze slušnosti, nebo přátelství, nebo se stydí odmítnout, nebo z jiného důvodu. 

My bychom měli právě naopak, z lásky ke každému člověku, upřímně účast na těchto věcech, nebo blahopřání k nim, odmítnout a říct, že to děláme kvůli naší víře v Boha. To je další způsob, jak předat poselství islámu dál. A předat informace o islámu je naše povinnost a nejlepší služba našim spoluobčanům. Každý člověk má právo na to, poznat Boží lásku a víru. Nesobecky se tak podělíme o věrouku islámu a nebudeme jim blahopřát k hříchům a nevíře. Je to forma slušná, nenutící a vyvarujeme se tak vlastním hříchům.

muslimka muslim žena muž manželství šaría shariaNa závěr přejeme všem, ať nám Bůh pomůže zvýšit naše znalosti islámu, a ať nám zkrášlí lásku k víře v našich srdcích. A přejeme všem manželům a manželkám vzájemnou podporu a lásku a všem svobodným trpělivost a odměnu za ní v podobě zbožného manžela, nebo zbožné manželky.

A všem společně přejeme zbožné potomstvo, které přijme islám podle vzoru proroka Mohameda (mír s ním) a jeho společníků (ať je s nimi Bůh spokojen) bez novot, bez neislámských zvyků a budou světlem naděje v naší společnosti, která je dosud často zatemněna nevírou, předsudky a nesvobodou. Ámín.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Společenost - islamizace se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.