Rozbor knihy TAUHÍD (co je tak nebezpečné na knize o islámském pojetí monoteizmu?)

Tauhid kniha Bilal Philips - zasah mesita PrahaKompletní rozpor knihy:
CO JE TAK NEBEZPEČNÉ NA KNIZE O ISLÁMSKÉM POJETÍ MONOTEIZMU? (anonymní autor)

Česká republika v poslední době, od pátku 25. 4. 2014 zažívá skandál, který nemá v její historii obdoby. Pokud je mi známo, během demokratického zřízení našeho státu ještě nikdy nevpadla po zuby ozbrojená speciální složka policie do svatostánku nějakého vyznání a násilně nepřerušila probíhající bohoslužbu, kázání, nebo společnou modlitbu. Z tohoto hlediska je páteční zásah ÚOOZ PČR v prostorách Islámské nadace a Muslimské obce v Praze kvůli údajně rasistické knize naprosto bezprecedentní. Je to, jakoby zásahová jednotka vtrhla do katolického kostela uprostřed nedělní mše a zadržovala tam několik dlouhých hodin kněze, ministranty i věřící jen proto, že třeba místní kostelník distribuoval spis, ve kterém se uvádí, že židé ukřižovali Ježíše. Obojí by bylo stejně hanebné.

Uváděným důvodem zásahu je totiž publikace Dr. Abú Amíny Bilala Philipse Základy Tauhídu – islámský koncept Boha (vydala MO Praha, 2012). (chcete-li si ji přečíst zde online)  Pominu zcela oprávněnou námitku, že pokud by šlo skutečně o šíření rasistické, xenofobní a lidská práva ostatních omezující literatury, pak by bylo zcela dostačující zatknout a soudit přímo zodpovědné osoby a nikterak nenarušovat průběh pátečních bohoslužeb muslimů, i otázku, proč byl zásah prováděn tak dramatickým způsobem, proč se jeho terčem stali i zahraniční diplomaté (o dětech, ženách či starých a chronicky nemocných osobách nemluvě) a proč bylo zabaveno vybavení a dokumentace institucí pražských muslimů, k čemuž došlo poměrně pozdě, přibližně dva roky po samotném vydání knihy. Budu se po věcné stránce věnovat jen obsahu vzpomínané knihy.

Autor údajně rasistické knihy je původem Jamajčan (který je sám černé pleti), v mládí vyrůstající v Kanadě, jenž v roce 1972 konvertoval k islámu. Bakalářský titul získal na Islámské univerzitě v Medíně v Saúdské Arábii a magisterský na Pedagogické fakultě Univerzity v Rijádu. Dr. Philips je také držitelem doktorátu z islámských studií na Waleské univerzitě. Mezi lety 1994-2001 založil a řídil Islámské informační centrum v Dubaji a přednášel i na vícero univerzitách ve Spojených arabských emirátech. V současné době žije a působí v Kataru. Více informací o jeho činnosti viz www.bilalphilips.com.

Islámský pojem tauhíd (užívám transkripci užitou překladateli samými) je daleko specifičtější, nežli pojem monoteizmus, na který se kromě islámu odvolává i judaizmus a křesťanství. Zahrnuje specifické chápání Boha, snažící se vždy a za všech okolností udržet základní a nejpodstatnější myšlenku islámu, tedy že není božstva (a ani ničeho hodného uctívání) kromě Boha. Z tohoto pohledu se dle islámu judaizmus a křesťanství svému závazku zpronevěřili. Toto je konstatování skutečnosti (židovské a křesťanské pojetí monoteizmu je opravdu jiné, odlišné od islámského) a především dovnitř namířená snaha zachovat vlastní výlučnost, s níž se v islámu pojí spása. Tedy spasen dle islámu může být jen ten, kdo odvrhne všechny formy modloslužebnictví a potvrdí víru v absolutní Boží Jedinečnost, což je vlastně popis doktríny tauhídu. Jen ten, kdo vyznává tauhíd, je pravý věřící a je spasen, všichni ostatní jsou kuffár, jak překládá vydavatel knihy, nevděční nevěřící. Sám pojem káfir je ale neutrální a popisný, sami muslimové jsou popisováni jako kuffár, nevěřící v to, co bývá jinými uctíváno namísto Boha, tedy v tághúty, resp. falešná božstva. Ještě lepším překladem termínu káfir by tedy mohlo být popírač víry, islámu, tauhídu apod. Z tohoto důvodu odsuzování myšlenek jiných náboženství a jejich napadání z modloslužebnictví není nástrojem útlaku a není primárně chápáno ve smyslu nenávisti, ale souvisí se spásou na onom světě. Kdo nevěří v tauhíd, spásy na onom světě podle islámu nedojde, podobně jako podle klasické křesťanské doktríny nedojde spásy ten, kdo nepřijme Ježíše Krista za svého osobního spasitele. Motiv šíření nenávisti je v tomto případě více než sporný. Jde tu o primárně dovnitř namířený princip ustavující vlastní výjimečnost islámu, jak islám sám sebe vidí a vnímá. V tomto kontextu je nutno vidět všechna s tímto spojená vyjádření i ve Philipsově knize.

Pražští muslimové knihu přeložili zejména pro jiné muslimy i nemuslimy, aby se dozvěděli o tom, jak islám, nebo alespoň jeho normativní, či chcete-li, salafíjská podoba, ke které se Philips řadí, chápe Boha a jeho Jednotu. Přesně to hovoří i sám autor v úvodu ke své knize na str. 11:
„[I]slám patří mezi monoteistická náboženství společně s judaizmem a křesťanstvím. Nicméně podle kritérií tradiční islámské víry v jediného Stvořitele je křesťanství polyteizmem a judaizmus jemnou formou modlářství.
Princip jedinečnosti Alláha je hlubokomyslný a potřebuje bližší vysvětlení i mezi muslimy.“
Následuje pasáž o nominálně muslimském mystikovi Ibn ‚Arabím, který byl zastáncem panteizmu. Na str. 36 je pak celá pasáž věnována odsouzeníhodné náboženské přetvářce a snaze muslima zviditelnit se akty zbožnosti před jinými muslimy. Kniha také kritizuje velmi časté jevy v tzv. lidovém islámu, jako používání amuletů a víru v dobrá a zlá znamení (str. 46-57), věštění (str. 57-65), víru v astrologii (str. 65-71), odmítání víry v Boží transcendenci a povznesení se Boha na Trůn (79-92) kult světců (str. 101-111) a uctívání mrtvých v hrobech a hrobkách (116-135). Kdo kdy putoval po muslimském světě, ví, že tyto prohřešky proti chápání tauhídu (nebo, chcete-li, tauhídu ve Philipsově pojetí) páchají sami muslimové a autor je zřejmě chtěl tímto kritizovat. Tedy celkem asi 60 ze 146 stran textu prvoplánově kritizuje vlastní souvěrce a nikoli nemuslimy. Nemluvě o kapitolách ostatních, popisných, kde jako příklady špatného chápání tauhídu jednoznačně převažují ty z muslimského, zejména súfíjského prostředí.

Paralelní příklady pověrečných a jiných praktik z nemuslimských kontextů, především židovsko-křesťanských a indických, jsou uváděny jedině kvůli lepšímu, nad-kulturnímu porozumění, nikoli ve snaze na tyto nemuslimy útočit a nenávidět je. Bude tedy muslimský vydavatel knihy stíhán za šíření nenávisti vůči muslimům, kteří jeho pojetí tauhídu nesdílejí? Jen na základě toho, že kniha je vlastně za muslimy v pravém smyslu slova nepovažuje (viz str. 43)? Budou na základě takového precedentu stíháni i lidé, kteří podněcují nenávist vůči muslimům jako sociální skupině s odlišným vyznáním, jako je třeba formace CZDL, která se nyní díky nezvládnutému policejnímu zásahu veze na vlně protimuslimské zášti a kterou BIS vede na seznamu pravicových extremistů?

Na str. 73 autor označuje lidi praktikující magii, a to muslimy i nemuslimy, za nevděčné nevěřící, aniž vyzývá k násilí proti nim, nebo je nějak blíže specifikuje. Opět je v tom vidět snahu vymezit se proti nim a distancovat se od nich a jejich činnosti, nikoli snahu proti nim popouzet ostatní.

Pokud autor konstatuje ohledně křesťanského kléru, že povolil nebo zakázal určité věci (pozn. pod čarou č. 33 a 34), pak v kontextu celé publikace jen vypichuje, co z jejich činů jeho chápání tauhídu protiřečí. Pohlížíme-li na celou věc nezaujatě, těžko spatříme rasismus nebo výzvy k omezování práv názorových oponentů.
Na str. 69 tak autor obviňuje židy z překrucování slov Tóry, v souvislosti se slovíčkařením astrologů na dvorech chalífů, kteří tak chtěli ospravedlnit své teze. Důvodem tohoto útoku zcela jasně není antisemitizmus, ale paralela mezi chováním jejich a chováním kritizovaných muslimů.

Totéž platí pro příklady z křesťanství, hinduizmu, zoroastrizmu či náboženství západoafrických Jorubů a jihoafrických Zuluů na str. 29-30, případně odmítání Boha v islámském smyslu buddhisty, džinisty a materialistickými filozofy na str. 31-32.
Autor ukazuje, že se islám v tomto odlišuje a konkurenční myšlenky odmítá a uvádí jako příklady modlářství, což je od muslima pochopitelné a znovu, nepředstavuje to výraz apriorní nenávisti, stejně jako jasné odsouzení všech podob modlářství na str. 35 do posmrtného věčného zatracení v Ohni Pekelném. Avšak ani to nutně neimplikuje násilí vůči nemuslimům ze strany muslimů na tomto světě.

Popisná kapitola o úmluvě mezi Adamem a jeho Pánem (str.38-45) obsahuje také jen velmi málo narážek na nemuslimy, z nichž všechny jsou navíc součástí koránských a hadíských citací. Na tomto místě autor také specifikuje, že náboženská exkluzivita islámu a výlučnost spásy pro muslimy se nezakládá na jejich společenské sebeidentifikaci, že jsou muslimové, ale právě a výhradně na jejich svobodném a dobrovolném přijetí tauhídu:
„Ti, kdo měli to štěstí, že se narodili v muslimských rodinách, si musí uvědomit, že všem těmto „muslimům“ není automaticky souzen Ráj …“
Protože tauhíd je vnímán jako kladný a jeho odmítání či popírání jako záporné, ti kteří jej přijímají, tedy věřící, jsou, jak uvádí autor, citujíce Korán, u Alláha vysoce hodnotnější, nadřazenější a přednější, nežli nevěřící (str. 102), a to právě a jedině proto, že tuto svou povinnost vůči Bohu úspěšně splnili. Nikde ani slovo o nerovnosti před zákonem nebo o kategorizaci lidí na základě vyznání nebo sociálních skupin v běžném styku na tomto světě, protože výjimečným se člověk stává až právě svobodným přijetím tauhídu. Tím spíše, když je hned na následující straně jasně uvedeno, že bohabojnější věřící je nadřazen svému méně bohabojnému souvěrci. Klasifikování lidí na lepší a horší vrstvy lidmi samotnými je, spolu s rasismem, naopak na str. 104-107 příkře odmítnuto jako odporující tauhídu.
Tento tauhíd je realizován odmítnutím všeho modloslužebnictví a přijetím všeho, co z něj vyplývá, tedy nařízení Koránu jakožto Slova Božího a vedení příkladem Sunny jakožto instrukcí Bohem pověřeného Proroka. Proto není zarážející ani poněkud tvrději vyznívající pasáž na str. 44:
„Například někdo může namítnout, že useknutí ruky za krádež je barbarské, nebo že zbičování za pití alkoholu je nelidské a tak může takové tresty považovat za příliš tvrdé a tedy vůbec ne dobré a přitom jde o tresty nařízené Alláhem a Jeho Prorokem (s) a jejich vliv na společnost mluví sám za sebe.“

Nikde není ani zmínka o nutnosti aplikovat takové tresty v právním prostředí ČR nebo Evropy. Autor mluví jen v rovině toho, zda se s nimi jako věřící člověk ztotožnit, či nikoli a následně zaujímá jednoznačně kladné stanovisko.

Podle své ústavy je ČR demokracií a nové zákony v ní vznikají na základě celospolečenské diskuze. Proto již z principu nelze lidi trestat za názor na to, jak má vypadat ideální legislativa, i kdyby odporovala současné, dokud nezačnou takovou legislativu, odporující současné, sami provádět v praxi. O názorech na morálku to platí tím spíše.

Nutno poznamenat, že kniha dle mého soudu rozhodně nenaplňuje skutkovou podstatu šíření rasismu a nenávisti vůči tzv. méněcenným rasám. Kniha se od oponentů jejího chápání tauhídu zcela jasně a nanejvýš ostře distancuje, bez ohledu na jejich národnost, rasu, nebo vyznání, nevyzývá však nikterak k násilí proti nim.
Veškerý náboženský exkluzivizmus, který je v ní na vícero místech k nalezení, jakož i chvála následovníků tauhídu, stejně jako příkrý odsudek jeho odpůrců, je postaven čistě do roviny souzení podle toho, nakolik ve svém životě dbají Boží Jedinosti, o které autor hovoří, což je ještě znovu zdůrazněno v závěru na str. 138. A tento soud v konečném důsledku připadá dle doktríny tauhídu Bohu.

Veškeré snahy naroubovat na tato vyjádření rasismus, šovinismus a nenávist vůči jinak smýšlejícím, či jakoukoli jinou podobu nenávistné trestné činnosti, jsou překrucováním jasného textu knihy a snahou podsouvat autorovi a překladatelům něco, co nikdy neřekli. Mohu na vlastní svědomí a odbornou fundovanost prohlásit, že jsem v této publikaci neshledal nic, co by jednoznačně naplňovalo skutkové podstaty trestné činnosti tohoto druhu. Jako takovou není knihu třeba zakazovat, ale naopak šířit vést a o ní diskuzi.

Některé formulace jsou sice možná poněkud méně šťastné a neobratné, celému dílu i překladu se rovněž dá ledacos vytknout i po odborné stránce (nazývání meteoru meteoritem, vykreslování panteizmu jako stěžejní doktríny mu’tazily a posléze aš’aríjského kalámu, leč ve skutečnosti u mu’tazily šlo o popírání Božích atributů a ztotožnění Boha s prapříčinou světa, přičemž poukaz na okazionalizmus aš’aríjců, příkře odporující mu’tazilovské doktríně, ve výčtu možných zdrojů motivu panteizmu zcela chybí, dále je tu zmatečnost pojmů súfizmus, mystika a súfíjský řád, nesprávný popis první živé formy dle evolucionizmu jako améby, nesrovnalosti v popisu evolucionistické teze vzniku náboženství a vztahování této teze na všechny sociální vědy a vědce atd.), nebo z hlediska jazyka a terminologie, zejména v přepisu arabských jmen a názvů (jako psaní názvů súr s malým počátečním písmenem, nesoulad přepisování písmene wáw někdy jako w a jindy jako u, připojování arabské spojky wa k dalšímu slovu, či angličtinou zavánějící přepisy některých cizích jmen hebrejského či řeckého původu), nebo ve vytrvalém používání H. Wehrova slovníku moderní spisovné arabštiny, namísto vhodnějšího lexikonu arabštiny klasické od E. Lanea, který je citován o dost méně. Nicméně se jedná o první souhrnou publikaci o tauhídu v češtině, psanou a vydanou muslimy samotnými, takže určité nedostatky snižující kvalitu publikace po odborné stránce možno tolerovat.

Závěrem si nemohu odpustit otázku, co stojí za zákazem knihy o tauhídu, samém prazákladu celého islámského učení, knihy, která se týká individuální víry muslimských jednotlivců. Philipsovy Základy tauhídu hovoří výhradně o tom, jak má dle něj muslim správně chápat a vyznávat Jedinečnost Boží. Kdo hledal politický pamflet podněcující ke svržení sekulárního pořádku a nastolení islámského státu tálibánského střihu, kde bude sekání rukou zlodějům a kamenování cizoložníků na denním pořádku, bude navýsost zklamán. Nic takového Philips ani jeho pražští překladatelé v knize nevyhlašují. Dokonce jsem nenalezl ani avizovanou pasáž o nenávisti vůči sekulárním vládám.

Měří snad orgány činné v trestním řízení dvojím metrem jednak muslimům a jednak pravicovým extremistům, šířícím islamofobní a protimuslimskou kampaň? Nebo naše společnost, kterou jsme měli po celou dobu za vyspělou, nedokáže polemizovat s několika poněkud přímočařejšími a zkratkovitějšími tezemi některých muslimů a tak se budeme muset vrátit do časů libri prohibiti a samizdatu? Je český trestní zákoník opravdu sekulární a týká se záležitostí vezdejšího světa, nebo si naopak nárokuje soudit praktikující věřící za jejich případná nesprávná přesvědčení o tom, kdo má na onom světě jít do Ráje a kdo do Pekla?

Bilal Philips, údajný islámský radikál, je prý v některých zemích na indexu zakázaných autorů. Americká vláda jej má obviňovat z 1. útoku na WTC v r. 1993, důkazy (samozřejmě) chybí. Snad pronesl také několik kontroverzních výroků týkajících se šarí’atských trestů, sňatků s nezletilými, či sebevražedných atentátů apod. Nic z toho ale v knize Základy tauhídu nenajdete. Je tedy nutné zakazovat nezávadnou knihu jen proto, že její autor je možná závadový? Kdyby se Bilal Philips jako autor podepsal pod Biblí, nebo pod anglickým překladem Hovorů s TGM, bylo by je nutné také zakázat, nebo jak tomu potom rozumět? Připusťme na okamžik, že by tuto stejnou jeho knihu, se stejným obsahem, vydali v MO Praha sami, bez udání Philipsova jména, jako svou vlastní publikaci. Je možné, že by pak nebyli trestně stíháni za nenávistné trestné činy, ale maximálně jen za porušování autorských práv, s mnohem nižší trestní sazbou?

Proč nebyli obviněni překladatelé knih, které naopak ještě daleko drsnějším způsobem zobrazují třeba právě islám a muslimy, jako je Ibn Waraqův pamflet Proč nejsem muslim, nebo rádoby odborný Islám bez závoje Roberta Spencera? A proč zásah kvůli Philipsově knize, která je již dva roky v oběhu, přichází právě v době, kdy pro potřeby eurovoleb okopírovala jedna z parlamentních stran rasistický plakát se švýcarskými bílými ovcemi, vykopávajícími ovci černou? Qui bono?

Nebo, jak říkal vojín Kefalín v Černých baronech, když se na peróně loučil s majorem Terazky: „A nebylo to nakonec celé tak trochu absurdní?“


DODATEK K AUTOROVI KNIHY:
Vyjádření k falešným informacím o autorovi B. Philipsovi v českých médiích.
Tento kazatel a autor knihy Tauhíd má na svědomí jistě řadu konroverzních výroků, se kterými nemusíme všichni souhlasit. Ale jak o něm říká český orientalista Bronislav Ostřan
ský: „Autor může být kritizován za spoustu věcí a právem, ale za toto (knihu Tauhíd) nikoli…“

Tato zpráva se sice přímo netýká knihy Tauhíd, ale stojí za to poznat, jak mohou média prezentovat nepravdivé zprávy. Zde přinášíme spor B. Philipse a možností/zákazem jeho vstupu a působení v Německu:

Dr. Bilál Philips je v Německu vítán
Německo, 2013
Starostka Frankfurtu, paní Petra Roth, podala obvinění na Dr. Bilála Philipse za šíření nenávisti a bytí nepřítelem míru v roce 2011 s tím, že mu má být zakázán vstup do země. Jednalo se o výroky proti homosexuálům, kterým za jejich praktiky v islámu hrozí trest smrti a za povyšování Božích zákonů nad těmi lidmi vytvořenými.
V roce 2013 nejvyšší soud v Německu, Hessischer Verwaltungsgerichtshof, zamítl toto obvinění s tím, že výroky Dr. Bilála Philipse jsou možná nejasné, dvojsmyslné, ale že poukázal na postoj islámu, navíc upřesnil, že trest za praktikování homosexuality není možné provést po té, co tento čin byl prokázán ctyřmi přímými svědky.
Názor na vyšší postavení Božích zákonů není natolik závažný, aby si zasluhoval udané sankce, neboť je v rámci svobody slova.
Soud uznal, že vybraná slova ani řeč, kterou Dr. Bilál prohlašuje nepodněcují nenávist k homosexuálům. A nejsou zde žádné podklady k tomu, že podněcuje náboženské násilí nebo teroristické aktivity.
Tímto nejvyšší soud rozhodl oprostit v roce 2013 Dr. Bilála od všech obvinění a v Německu je vítán (může volně navštívit Německo kdykoliv se mu zachce).
Nejvyšší soud také zamítl pozdější odvolání proti rozhodnutí ze strany starostky prohlášením:
„Soudní rozhodnutí trvá a Dr. Bilál Philips nyní může do Německa kdykoliv vstoupit, jelikož zákaz byl neoprávněný a následovně anulován.“
více v angličtině na: http://blog.islamiconlineuniversity.com/germany-says…/

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Islamofobie, Muslimská komunita v ČR, Společenost - islamizace, Události - pozvánky - publikace - doporučení se štítky , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.