Připomenutí – z výroků Posla Božího Mohameda

Připomínáme známý hadís, ve kterém Posel Boží Muhammad, mír s ním a požehnání Boží, řekl: „Sedm lidí (tj. typů lidí) Bůh zahalí Svým stínem (ochranou) v den, kdy nebude žádného jiného stínu:

  • spravedlivého imáma
  • mladíka, který vyrostl v uctívání Boha
  • muže, jehož srdce je spojeno s mešitami
  • dva lidi, kteří se měli rádi kvůli Bohu a na tom se sešli i rozešli
  • muže, kterého vyzvala vysoce postavená a krásná žena k zina (cizoložství) a odmítl slovy: „Já se bojím Boha“
  • člověka, který dal sadaqa (almužnu) a skryl ji tak, aby jeho levice nevěděla, co rozdává jeho pravice 
  • a člověka, který si připomněl Boha o samotě a oči se mu naplnily slzami.“

mohamed prorok_ šaría sharia4czechia.Toto samozřejmě není výčet všech dobrých skutků, nebo výčet lidí, kteří přijdou do ráje a získají Boží ochranu v Soudný den, ale zdůraznění některých dobrých vlastností, za které Bůh své služebníky odmění. Každá z těchto sedmi skupin v sobě ukrývá popis pravého islámského chování, uvědomění si Boha a skutečné poznání priorit života. Jistě je dobré si tento hadís připomenout při setkání s jinými muslimy a diskutovat šířeji, co je v tomto hadísu popsáno. Tedy v praxi, sejde-li se bratr s bratrem, nebo i větší skupina (a totéž platí o sestrách) je velmi důležité, snažit se dát každému setkání smysluplnost. Jak? Tím, že vzpomeneme Boha při tomto posezení, že rozšíříme nějaké znalosti, že prokážeme nějaké dobré skutky a posílíme mezi sebou lásku. Takovým lidem se dostává požehnání a sestupují k nim andělé, kteří je za to chválí z rozkazu Božího, a tito lidé se dobrými skutky a připomínáním Boha vzdalují od hříšnosti a špatných skutků.

Pro inspiraci uveďme, třeba zamyšlení, kdo jsou „…dva lidi, kteří se měli rádi kvůli Bohu a na tom se sešli i rozešli…“ ? Jaké skutečné poznání se v tom skrývá? Sejdou-li se dva lidé, například spolužáci, kolegové z práce, je to logické. Tráví spolu čas, protože je spojuje škola, či práce. Nebo nějaký zájem,  například oba fandí jednomu fotbalovému týmu, a tak je logické, že se sdružují. V cizině, sejdou-li se dva cizí Češi, taky se nebudeme moc divit, je to přirozené, a to i přes to, že se neznají, pojí je národnost, jazyk, kultura… Co je tedy tak zvláštního na tom, když se sejdou dva muslimové „kteří se měli rádi kvůli Bohu a na tom se sešli a rozešli“? Je to ukázka priorit, lásky a úmyslů, tedy toho nejdůležitějšího, co ve svých životech děláme – úmyslem bohabojného člověka je splnit Boží příkazy a doufat v Boží odměnu za dobré skutky v trvalém posmrtném životě. Láska u muslima je směřována k Bohu a těm, kteří milují Boha, k dobrým vlastnostem, povolenému a užitečnému. Prioritami v činnech muslima je uctívání (skryté či veřejné) – a pro něj je podstatné vzdělávání se.
Tedy, představme si teoreticky, že máme v ČR dva lidi: Jeden člověk je bohatý, vzdělaný v přírodních vědách, ženatý, s mnoha dětmi, tlustý a nemocný, nesportuje, je původem Vietnamec, miluje pálivá jídla a čaj, pracuje 7 dní v týdnu a pro rodinu a ostatní záležisti má jen volné večery, volil velkou zavedenou stranu ve volbách. Poté máme druhého člověka, je to Čech, vzdělaný v islámských vědách, svobodný, bezdětný, hubený a zdravý, nesnese pálivá jídla a miluje kávu, momenátlně nezaměstnaný s málo penězi a každý večer sportuje, volil malou, alternativní stranu ve volbách. Co může tyto lidi dva lidi oba přivést na stejné místo se stejným účelem? Žádný společný původ, koníček, životní situace, jídelníček… vlastně vypadá jako nemožné, aby se tito dva lidé setkali. A kdyby se setkali, jak reálné by bylo, že zavedou spolu rozhovor, u kterého vydrží.  A ne ledajaký rozhovor.  Myslíme rozhovor zahájený s láskou a touhou po něm, kdy si budou vzájemně radit například ve svém osobním životě a skončí tak, jak začal, tedy s láskou a přáním toho nejlepšího tomu druhému. Nebo dokonce, oba, ačkoliv jeden nemá mnoho volného času a druhý nemá mnoho peněz, vykonají úsilí (džuhd), obětují něco z tohoto světa. Jeden, místo toho, aby po práci strávil večer se ženou a dětmi, a druhý, místo toho, aby si koupil nějakou věc, oba vydají peníze i čas, aby se setkali například na nějaké přednášce v mešitě, nebo na návštěvě nemocného a podobně. Vypadá to jako nemožné? A přesto se to stává, protože jsou oba zbožní muslimové. A stává se to každý den, kdy se tisíce a tisíce zbožných muslimů setkávají na různých místech v mešitách a modlitebnách, islámských centrech, školách a univerzitách, islámských kolejích, dobročinných organizací, při svátcích a oslavách, na návštěvách doma a v nemocnících… subhánalláh. Zde všude se setkávají lidé, které nespojuje mnohé, nebo nic, ale jen víra. Nebo jsou to lidé, které spojuje mnohé ze zájmů tohoto světa, spojuje je rodina, spojuje je práce, škola, cokoliv. A přesto se sejdou kvůli Bohu, přesto zanechají vše, co mají společného stranou, a zaměří se na víru a skutečně prospěšné setkání. Pozdraví se na začátku „mír s tebou“ a při rozloučení se obejmou a rozloučí „mír s tebou“. Ve svém rozhovoru si připomenou Boha a podpoří se v dobrých skutcích, sejdou se bez přítomnosti zakázaných věcí a rozejdou se bez přítomnosti zakázaných věci.

Tito lidé nehledí na nic z tohoto světa, ale hledí na dobro onoho světa a cesty, jak jej se co nejvíce přiblížit Bohu a jak pomoci ostatním, přiblížit se s námi.

Bože, dej nám touhu po poznání, dej nám upřímnost v této touze a posil naši víru a bohabojnost. Ámín.

Na ilustračním obrázku je kaligrafické znázornění jména Mohamed v arabštině.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Společenost - islamizace se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.