Výzva k islámu vznešenou mravností a příkladem

Hadis vědění_sharia4czechiaDoporučujeme tento text. jež je přepis 2. dílu článku z islámského vzdělávacího webu www.e-islam.cz

Vznešená mravnost, ke které islám nabádá, se odráží především v následujících oblastech, v nichž se můžeme stát vzory a příklady i pro ostatní:

  • Dobré chování a příkladná morálka v rámci rodiny mezi všemi jejími členy. Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví: „Nejlepší mezi vámi je ten, kdo je nejlepší vůči své rodině a já jsem vůči své rodině nejlepší.“ *1 Posel Boží صلى الله عليه و سلم byl skutečně takový, byl milý, pozorný a pořád měl dobrou náladu, vykonával domácí práce a všem, kteří s ním jeho dům sdíleli, se vším pomáhal, ať už to bylo něco velkého, nebo jen nějaká drobnost, jak uvádí jeho manželka a matka věřících ‚Áiša رضي الله عنها: „Byl vždy na pomoci všem v jeho domácnosti.“ *2  ‚Áiša také uvádí, jak s ní žertoval a závodil s ní v běhu, kdo bude rychlejší. *3

  • Prokazovat lidem dobro ve všeobecnosti, obzvláště pak slabým, chudým a nemohoucím z nich. Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Tvůj úsměv na tváři, když potkáš svého bratra je milodarem, vybízení k dobru a odvracení od zla je milodarem, ukázat cestu člověku, který se ztratil, je milodarem, odstranit z cesty to, co lidem překáží, je milodarem, když ze svého vědra naplníš vědro svého bratra, i to je milodarem.“ *4 Také pravil: „Tvůj zrak, kterým pomůžeš slabozrakému, je milodarem.“ *5 Jindy řekl: „I dobré slovo je milodarem.“ *6 V jiném hadísu Posel Boží صلى الله عليه و سلمpřikázal: „Krmte hladové, šiřte pozdrav míru, mluvte dobrá slova, konejte noční modlitbu, když lidé spí – tak v míru vejdete do Ráje.“ *7 Posel Boží صلى الله عليه و سلمsvým následovníkům přikázal milosrdenství. O jeho hodnotě pravil: „Milostivý se smiluje milosrdným. Smilujte se nad těmi, kteří jsou na zemi a Ten, Který je na Nebesích, se smiluje nad vámi.“ *8

  • Vznešená mravnost v obchodování. Zakázáno je podvádět na mírách a vahách. Vznešený Alláh praví, ve významu: ***Běda těm, kdo míru zkracují, kteří když jim je měřeno plnou míru od lidí žádají, však když pro druhé měří či váží, ztrátu jim působí!*** (Muteffifún: 1-3)
    Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal bezohlednost v obchodování a pravil: „Alláh se smiluje člověku, který bere ohledy, když prodává a když kupuje.“ *9

  • Poctivost, čestnost a svědomitost v zaměstnání. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Alláh miluje, když kdokoli z vás, pokud cokoli dělá, dělá to pořádně, nejlepším způsobem.“ *10 Také přikazuje ctít uzavřené dohody a včas plnit závazky. Posel Boží صلى الله عليه و سلم vzpomenul mezi třemi znameními pokrytců také „… a když slíbí, svůj slib nedodrží.“ *11

  • Odpouštění ostatním a promíjení jejich chyb. Vznešený Alláh praví, ve významu: „A odměnou za špatné je jen špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé nemiluje. Proti těm pak, kdož vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim ukřivděno, není věru důvodu k zakročení; však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný. A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští … a vskutku to patří k podstatě věci.“ (Šúrá:40-43)
    Odpouštění se děje skrze lítost a milost vůči Božím stvořením a nechuti, aby je potkalo cokoli zlé. Odpustit znamená zdržet se pronásledování viníků za osobní újmu vůči nám samým. *12 Takový přístup s sebou nevyhnutelně nese Boží odměnu, která není díky velikosti takového skutku blíže specifikována. *13

    Posel Boží صلى الله عليه و سلمse nikdy sám za sebe nemstil. Učil, že odpuštění sice vypadá skromně, ale uvnitř je velkolepé a naopak, že pomsta sice vypadá velkolepě, ale v konečném důsledku se obrací v ponížení. ‚Ukba ibn ‚Ámir رضي الله عنه vyslechl radu Prorokaصلى الله عليه و سلم: „’Ukbo, navaž vztah i s tím, kdo ho přerušil, poskytni i tomu, kdo ti nedopřál, a odpusť tomu, kdo ti ukřivdil.“ *14 To jen naše vlastní zlé ego nás ponouká k nepravostem a k nekonání dobra, nás nutí oplácet zlo zlem a přicházet tak o obrovské pocty a vznešené postavení jak na tomto, tak i na onom světě, které nám Alláh, Nejštědřejší Dárce, přislíbil. *15 Toto odpuštění není slabostí, ale silou. Nebrání tomu, aby se dostálo spravedlnosti a zlu byla učiněna přítrž kdykoli, kdy je to zapotřebí.

  • Rozzářená tvář a úsměv na všechny okolo sebe. Abú Hurejra uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Nikdy nebudete moci vyjít vstříc všem lidem a uspokojit je svým majetkem. Můžete jim však vyjít vstříc a uspokojit je svými radostnými tvářemi, dobrým chováním a morálkou!“ *16 Sa’íd ibn ‚Abdurrahmán az-Zubejdí pravil: „Obdivuji každou přímou osobu, s rozzářenou a usměvavou tváří. A co se týče těch, ke kterým přijdeš s rozzářenou a usměvavou tváří a oni ti vyjdou vstříc s tváří zakaboněnou a zamračenou, jako bys jim něco dlužil, nechť Alláh zmenší jejich počet.“ *17

  • Péče o ostatní živé tvory a přírodu jako celek. Posel Boží صلى الله عليه و سلم vypráví: „Zatímco jistý muž kráčel po cestě, pocítil žízeň. Přišel ke studni, spustil se do ní a napil se vody. Vylezl ze studně nahoru a spatřil psa, který byl tak žíznivý, že olizoval a ohryzával zem. Muž si řekl: „Ten pes je žíznivý, zrovna tak, jako jsem byl i já.“ Spustil se do studně a naplnil svůj střevíc vodou, vynesl vodu ven a napojil jí psa. Alláh toto od něj přijal a odpustil mu.“ Přítomní se podivili: „Posle Boží, to máme odměnu i za zvířata?“ A Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Za vše, co je živé, je také odměna.“ *18 Kultivace přírody a dosahování civilizačních výdobytků podle islámu nesmí porušit životní prostředí a zničit Boží dary, které představuje. Proto je zakázáno přehánět v jejich spotřebě a pokud to lze, je přikázáno podnikat kroky k jejich obnově. Islám muslimy vybízí ke starosti o vše okolo sebe. Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Není takového muslima, který by zasadil semínko, nebo sazenici, ze které by se pak nakrmil pták, člověk, nebo zvíře, aniž by mu to Alláh nezapočítal jako milodar.“ *19 Toto je povinností za všech okolností. Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví: „I kdyby právě nadcházel konec světa a někdo z vás měl v ruce sazenici, pokud může, pak nechť nevstane, dokud ji nezasadí.“ *20

Chovani - islam sharia4czechia saria pro ceskoTato dobrá povaha a vznešená, příkladná mravnost je určena všem bez ohledu na náboženské vyznání. Hlavním imperativy jednání jsou vždy spravedlivost, slušnost a humánnost.

Toto bylo praxí Prorok a صلى الله عليه و سلم. Prorok jednoho dne povstal před procházejícím pohřebním průvodem a někdo z přítomných poznamenal: „Ale to je židovský pohřeb.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil: „Což to není lidská duše?“ *21

Džerír ibn ‚Abdulláh رضي الله عنه dosvědčuje: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم nikdy nezaslechl můj hlas před svým domem, aniž by mne nepozval dál. A od doby, kdy jsem přijal islám, mne nikdy nepotkal jinak, nežli radostně se smějíce.“ *22

Nemuslimové okolo nás jsou našimi sousedy, buďme proto pamětlivi přísaha Božího Posla صلى الله عليه و سلم : „Při Alláhu, není věřícím! Při Alláhu, není věřícím! Při Alláhu, není věřícím!“ Přítomní se jej zeptali, kdo že není věřícím a Prorok odpověděl: „Ten, před jehož ústrky není jeho soused v bezpečí!“ *23

Islám nečiní rozdílu mezi lidmi na základě jejich náboženského nebo jiného názorového přesvědčení. Humánní přístup k druhým je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak jejich srdce otevřít pro islám. Proto přikazuje být vždy a za všech okolností spravedlivými a nikdy a za žádných okolností nebýt nespravedlivými a křivdícím, chránit život, majetek a čest jak muslimů, tak i nemuslimů, a být spravedlivý i vůči nejzavilejšímu nepříteli, ve významu: „Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví – a to je blíže k bohabojnosti – a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (Máida: 8)

„Bůh vám přece nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za spojence ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi spolčí, jsou nespravedliví!“ (Mumtehanna:8-9)

Muslimové se drželi jím vytčené cesty takřka po celou dobu své historie. Toto vysoce morální chování bylo nejlepším prostředkem, jak vyzvat lidi k islámu a lidé si touto cestou islám oblíbili, dokonce si jej zamilovali natolik, že jej následně v obrovských počtech přijímali. Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه, druhý chalífa po Prorokovi صلى الله عليه و سلم, se vyptával lidí, kteří přicházeli se zprávami z nejvzdálenějších částí chalífátu, o tom, jak se daří místním nemuslimům, zrovna tak, jako se tázal na situaci muslimů ve všeobecnosti, či svých guvernérů, či soudců. *24

Al-Asmá´í jednou pravil: „Když se k mému dědovi ‚Alímu přiblížila smrt, přivolal k sobě své děti a řekl jim následující: „Synové moji, chovejte se k lidem takovým způsobem, že když nebudete přítomni, budou toužit, aby vás zase potkali a když umřete, budou za vámi plakat.“

Konat dobro zahrnuje mnohem více, nežli jen prostou dobročinnost, která se v našem jazyce, kultuře a chápání spojuje především s charitou a přispíváním na dobré věci, obětujíce tak finanční prostředky. Význam dobročinnosti je ovšem mnohem širší. Znamená nezištně obětovat vlastní duši, vlastní život, vlastní znalost a vlastní reputaci, prestiž a čest položit na oltář výzvy k uctívání Jediného Stvořitele, pro potřeby lidí z vlastní užší i nejširší komunity. Vyjít lidem vstříc, být jim nápomocen svou znalostí, majetkem, úsilím svých rukou i svého rozumu. Toto je největší podoba zbožnosti, dobročinnosti a mravnosti, ke které nabádá Korán a Sunna. Zbožnost muslima se totiž odráží v prvé řadě na jeho úloze a užitečnosti pro ostatní, na tom, kolik je pro společnost potřebný a kolik do ní altruisticky vlastním přispěním vkládá. Taková dobročinnost je samým vrcholem víry a zbožnosti a nevydrží při ní nikdo, nežli jen hrstka vzácných ryzích charakterů, kterým se Alláh smiloval. Proto šejch Ibn ‚Usejmín, jeden z velkých učenců moderní doby, pravil: „Největším stupněm trpělivosti je trpělivost v dobrém činu.“ *25

V koránském příběhu o Zú l-Karnejnovi, dávném vládci obrovské říše, který putoval i do nejvzdálenějších končin světa, se dočítáme: „…až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal řeč mluvenou, našel. I řekli mu: „Zú l-Karnejne, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?“ Odpověděl: „To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou. Přineste mi kusy železa!“ A když je narovnal mezi dvě úbočí, rozkázal: „Foukejte!“ Když z toho vznikl oheň, dodal: „Přineste mi k vylití do něho mosaz roztavenou!“ A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní. I řekl Zú l-Karnejn: „Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť Pána mého slib je vždy pravdivý.“ (Kehf: 93-98)

Zú l-Karnejn přichází do vzdálené cizí země jako velký vládce a je žádán jejími obyvateli, jejichž jazyku dlouho nerozuměl, o pomoc. Ti, vědomi své malosti vůči němu, prosí o pomoc výměnou za protislužbu. Zú l-Karnejn je vládce obrovské říše, nemusí věnovat nejmenší pozornost nějakému lidu daleko na hranicích známého světa, který je sužován jakýmisi nájezdníky, a trávit mezi nimi delší čas na to, aby se s nimi naučil dohovořit. Může jejich nepřátele naopak využít jako důvod upevnění své moci nad nimi a uvalit na podmaněný lid o to větší daně, jako to v historii dělala celá plejáda jiných vládců. Namísto toho se však tento zbožný muž pouští do společného díla po boku svých nových poddaných, jejichž kraj tím z dovolení Božího před pustošivými nájezdníky zachrání. Neprosí si za to žádnou mzdu a doufá jen v odměnu svého Stvořitele. Obraný val, který vybuduje, pak zůstává připomínkou jeho dobrého činu až do rozhodnutí Božího.

Raná historie islámu také svědčí o obrovské a nevídané míře společenské angažovanosti, budování institucí, které jsou ku prospěchu všech a o účasti ve veřejném životě, který ve své době (a v mnohém ani dnes) neměl obdobu. Bohatí mecenáši se předháněli v budování mešit, sirotčinců, studní a akvaduktů, vývařoven, chudobinců, škol, univerzit, nemocnic či lázní, ba dokonce i veřejných koupelen a toalet nebo útulků pro zvířata. Kdo nemohl přispět finančně, přispěl svou prací, nebo znalostí. Muslimové zabezpečovali cesty karavanních tras i říční kanály vodní plavby. Z úsilí všech těchto obětavců chalífát bohatl a získával na stabilitě, což se odrazilo v nárůstu počtu jeho obyvatel a prudkém růstu jejich životní úrovně. Pracovali konstantně a systematicky, svědomitě, nikoli z náhlého poryvu aktivity, který je vytrhl z dlouholeté nečinnosti, uspokojil jejich ego pýchou na dosažený ubohý výsledek a následně opět ukolébal marnou nadějí na obrovskou Boží odměnu za nepatrný čin.

muslim-prayer1Tito muslimové totiž konali podle hadísu Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Když člověk zemře, všechny jeho činy jsou zpřetrhány, kromě trojího – trvalého milodaru, který po sobě zanechá, znalosti, která je ku prospěchu jiným, nebo dobrého dítěte, které za něj prosí.“ *26


Prosíme Alláha, aby nás učinili těmi, kteří po sobě zanechají trvalý milodar. Prosíme Alláha, aby nás učinil vzory zbožnosti, příkladného chování a užitečnosti pro ostatní. Ámín!

Poznámky: 
صلى الله عليه و سلم = ať mu Bůh žehná a dá mír (uvádí se u jména Proroka Mohameda)
رضي الله عنه = ať je s ním Bůh spokojen (uvádí se u jmen prorokových společníků, tedy muslimů, kteří jej zažili a následovali)
1 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3895.
2 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5048.
3 Hadís o tom zaznamenává Ahmed v Musnedu, č. 26277.
4 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1879.
5 Zaznamenal al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 4070
6 Muttefekun ‚alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2767; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1677.
7 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 9996.
8 Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 4290; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1847.
9 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1970.
10 Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 4386; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 5313.
11 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 33.
12 Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 179
13 Viz Fethu l-Beján, 12/313.
14 Viz Musned Ahmed, 4/158. Jako sahíh jej dokládá al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, podání č. 2536.
15 Viz Šerhu rijádi s-sálihín, 2/284.
16 Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 428. Uvádí jej i al-Bezzár, hadís č. 8544.
17 Zaznamenal Ibn Abí d-Dunjá v Mudárátu n-nás, 1/65.
18 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2190; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 4162.
19 Hadís je muttefekun ‚alejhi, zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3258; Muslim v Sahíhu, hadís č. 2904.
20 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 12981.
21 Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1250; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 961.
22 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2871.
23 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6016.
24 Uvádí at-Taberí v Táríchu, 4/218.
25 Viz Ahkámu l-Kur´án, 2/427.
26 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1631.
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Společenost - islamizace, Události - pozvánky - publikace - doporučení se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.