Zahraničí: varování před ISIS (ISIL, „islámský stát“)

isis-isil-islamsky stat v iraku a samu

Islám nemá žádný oficiální symbol. Přihlášení se k islámu probíhá vyznáním víry, ne používáním symbolů. Podle vzoru prvních chalífů se pro organizační účely používá černý či bílý prapor, nebo prapor s vyznáním víry „Není božstva kromě Jediného Boha“. Nebo otisk pečeti proroka (Mohameda, mír s ním). Například půlměsíc je symbol, který byl přijat jako již zavedený symbol na muslimy osvobozených územích na předním východě. Půlměsíc nemá náboženské odůvodnění a nemá ani oporu v praxi Proroka (mír s ním) a jeho následovníků. Přesto je dodatečně spojován s životem muslimů, kteří se řídí lunárním kalendářem, jehož nový měsíc začíná, když se na obloze objeví nový Měsíc (srpek). Přestože někdo používá islámskou symboliku a islámské názvy, neznamená to, že se nejedná pouze o zástěrku a mediální prezentaci a vnitřní podstata může být pravým opakem.

Již od června tohoto roku jsme varovali před aktivitami ISIS a jejich hrozbě pro muslimy a stručně popsali, jak tito lidé porušují islámskou šaría, přes všechny jejich prázné fráze o islámském státu. Tento samozvaný islámský stát se označuje za  islámský, ačkoli porušuje základní islámská pravidla, protože máme jasné důkazy, že tito lidé propagují neislámské sektářství a páchají zločiny proti lidskosti.  Přestože mají ve znaku „pečeť proroka Mohameda“, jejich činy jsou v přímém rozporu s tím, co nás prorok učil a co praktikoval on a jeho spravedliví nástupci (selef). Vzorem muslimů musí být prorok Mohamed, ne sekáři a zločinci, Mohamedem a islámem se maskující. Slovo „islámský“ je tedy jen zástěrkou a zneužitím touhy muslimů. Také jsme již dříve varovali před neudržitelností tehdejší irácké vlády premiéra Mélikího. Můžeme jen souhlasit s dnešními slovy britského premiéra Davida Camerona, která přišla sice pozdě, ale přesto, jenž boj s ISIS popisuje jako „válku mezi islámem na jedné straně a extremisty, kteří chtějí islám znásilnit, na straně druhé…“ 

Připomínáme tento postoj a toto varování 12. 6. 2014: Zahraničí: Nejnovější postup ISIS

Velmi výstižně situaci přímo z Iráku hodnotí křesťané, kteří uprchli do Libanonu, a kteří novinářům vysvětlují jejich neštěstí: „Žijeme desítky let po boku našich muslimských sousedů a známe je a známe islám. Ti zločinci, před kterými jsme utekli, nepřichází s islámem, tihle lidé nemají žádné náboženství“. Ano, je to tak, jejich náboženstvím je diktatura a teror, přičemž moc se snaží získávat pod praporem islámu a zneužitím touhy nás všech, obnovit na světě skutečné islámské státy (nebo stát).

Nicméně je ostudnou mezinárodního společenství, že nechalo tuto skupinu provádět zločiny proti lidskosti v Sýrii vůči tisícům lidí, stejně jako v Iráku, a začalo se o situaci zajímat až tehdy, kdy došlo k vojenskému ohrožení samotného Bagdádu a hlavně nejbohatší části Iráku – Kurdistánu. Zásah proti ISIS je nutný, a naši bratři a sestry v Sýrii s nimi bojují už dlouhé měsíce. Přesto mluvit o humanitárním zásahu mezinárodního společenství je pouze zástěrka jiných úmyslů, kdyby šlo o humanitární zásah, proč přichází až nyní, když všichni viděli tisíce obětí v Sýrii a severním Iráku již před mnoha měsíci. Modleme se proto, aby byla nová irácká vláda schopna čelit mnoha těžkým výzvám, mezi kterými jsou: zabránit postupu ISIS a přivést podporu veřejného mínění proti této teroristické skupině odkazem na jejich zločiny – a zároveň se vyvarovat opakování křivd předchozích vlád a zajistit svobodný a bezpečný život všem náboženským skupinám v zemi – a nedopustit zneužití současné situace místními i celosvětovými mocnostmi k jejich vlastnímu prospěchu na úkor iráckého lidu – a dlouhodobě umožnit islámskou osvětu a nápravu ku prospěchu lidem, kteří se v Iráku bohužel většinou hlásí k různým (zeména šiítským) sektám, které je oddalují od pochopení islámu tak, jak jej přinesl a praktikoval univerzální morální vzor lidstva – prorok Mohamed, ať  mu Bůh žehná a dá mír.

Proti „ISIS“ se musíme ohradit, protože jsou největším nebezpečím právě pro nás samotné. Každý by měl získat znalosti o tom, jak zrádně tato skupina funguje, přes všechny své líbivé proklamace  o islámu. Je povinností se proti nim ohradit a postavit se jim. Jestli k tomu přispěje jakýkoliv muslim svým úsilím (= džihádem modlitbou, slovy, nebo činy) podle známého hadísu – Abú Saíd el-Chudrí vyprávěl od Posla Božího, mír s Ním: “Pokud někdo z vás je svědkem špatného činu, nechť jej opraví rukou, jestli nemůže, ať to změní jazykem. A jestli to nedokáže ať to učiní srdcem, ale to je znamení nejslabší víry” (*) tak je to jen dobře a takový člověk má naše modlitby a podporu. Nejedná se v žádném případě o boji mezi „extrémisty“ a „umírněnými“. Ale mezi těmi, kteří šíři zkázu a zločin (ISIS) a těmi, kteří proti tomu bojují. Umírněný muslim je nesmyslná fráze. Člověk je formálně muslim, nebo ne. To ale nic nevypovídá o tom, jaké má znalosti islámu ani o tom, jestli koná dobré skutky, nebo páchá zločiny. Umírněnost ve víře neexistuje, buď v Boha věřím a vyznávám to, nebo ne. Nikdo nemůže v Boha věřit o víkendu, a přes týden ne. Není možné věřit v některé části Koránu a v některé ne. Není možné věřit v posly Boží Adama, Noeho, Abraháma, Jakuba, Josefa, Mojžíše, Davida, Jana Křtitele, Ježíše, Mohameda a vynechat např. Šalamouna. Stejně, jako není „umírněný vegetarián“ – člověk buď maso jíst odmítá (a říká si vegetarián), nebo ne (a neříká si vegetarián). Taková proklamace ovšem neříká nic o tom, jestli potají to maso doma jí, nebo nejí a porušuje tak to, k čemu se veřejně z nějakého důvodu hlásí. Ani pro příznivce ISIS není vhodné slovo „islámský extrémista“, protože v islámu samotném je zakázán extrémismus a to, co se u nás s extrémismem spojuje. Jedná se o oxymorón, podobně jako „modlící se nevěřící“. Zřejmě jsou tito lidé stále formální muslimové, ale zároveň jsou zločinci a hříšníci, příznivci sektářských dogmat a bludů. A Bůh ví nejlépe.

(*) ve vědě zabývající se praktikováním islámské šaría je dobré znát výklad tohoto hadísu, založeném na jednom ze základních islámských principů minimalizace škod a zla. K hadísu dodejme výklad od jednoho učence (Kádí ‚Ijjád), který stanovil: „Pokud by díky jedinci, který se snaží nějaké zlo odstranit svou rukou, vznikla ještě větší škoda, jako např. že by dotyčný byl zabit, nebo způsobil smrt někoho jiného, pak se dotyčný musí vyvarovat a zdržet jakékoli fyzické intervence. V tom případě je zcela dostačující volat po změně svými slovy. A toto je také poučení z tohoto hadísu.“

Znalci islámu:  činnost ISIS („islámského“ státu) porušuje šaríu

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Zahraniční se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.