Připomenutí z Koránu

Bůh pravil v Koránu, súra Fussilat (41) verše 33-37:

  وَمَنْ أَحْسَنُ قَوْلًا مِّمَّن دَعَا إِلَى اللَّهِ وَعَمِلَ صَالِحًا وَقَالَ إِنَّنِي مِنَ الْمُسْلِمِينَ ٣٣
لَا تَسْتَوِي الْحَسَنَةُ وَلَا السَّيِّئَةُ ۚ ادْفَعْ بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ فَإِذَا الَّذِي بَيْنَكَ وَبَيْنَهُ عَدَاوَةٌ كَأَنَّهُ وَلِيٌّ حَمِيمٌ ٣٤
 وَمَا يُلَقَّاهَا إِلَّا الَّذِينَ صَبَرُوا وَمَا يُلَقَّاهَا إِلَّا ذُو حَظٍّ عَظِيمٍ ٣٥
   وَإِمَّا يَنزَغَنَّكَ مِنَ الشَّيْطَانِ نَزْغٌ فَاسْتَعِذْ بِاللَّهِ ۖ إِنَّهُ هُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ ٣٦
  وَمِنْ آيَاتِهِ اللَّيْلُ وَالنَّهَارُ وَالشَّمْسُ وَالْقَمَرُ ۚ لَا تَسْجُدُوا لِلشَّمْسِ وَلَا لِلْقَمَرِ وَاسْجُدُوا لِلَّهِ الَّذِي خَلَقَهُنَّ إِن كُنتُمْ إِيَّاهُ تَعْبُدُونَ ٣٧
Tyto krásné verše si můžete poslechnout například zde (recitace začíná stejně jako vybraný úsek výše, tedy veršem č.33)  http://quran.ksu.edu.sa/index.php?l=en#aya=41_33&m=hafs&qaree=ghamidi&trans=en_sh

V českém významu:

(33) Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá (vyzývá k Bohu), zbožné skutky koná a prohlašuje: „Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím (vskutku patřím k muslimům!).
(34) Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím (ochráncem, nejspolehlivějším druhem).
(35) Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen vlastníci velikého štěstí.
(36) A jestliže tě satan pokušením dráždí, pros Boha o ochranu, vždyť On slyšící je i vševědoucí.
(37) Ke znamením Jeho patří noc i den, slunce i měsíc, však neklaňte se ani slunci, ani měsíci, nýbrž padejte na tvář svou před Bohem, jenž obojí stvořil, jestliže Jej uctíváte.

Jen v těchto pěti verších se skrývá tolik ponaučení a dobra, že i při opakovaném přečtení člověk vždy nalézá duchovní inspiraci. Na začátku zde máme řečnickou otázku, existuje lepší způsob využití našeho daru řeči (a orgánů jazyka, hlasivek, rtů…), než k tomu, pozvat lidi k tomu, aby uctívali svého Stvořitele? To je přece smysl bytí, nemůže být lepší řeči než té, která předává lidem upozornění a připomenutí, jaký je smysl jejich života. Samozřejmě že slova sama o sobě jsou prázdná, když nejsou naplněna skutky – a vidíme, jak verš pokračuje. Aby se jednalo skutečně o NEJLEPŠÍ ŘEČ musí její mluvčí nejen mluvit, ale také podle toho konat, tedy dělat dobré skutky a veřejně se hlásit k islámu (islám není náboženství jednotlivců, omezené na domov a soukromí, ale náboženství společenství a víra provázející člověka a společenství ve všech situacích).
Další verše jsou příkladem skutečné humanity a morálky, kterou přináší odevzdání se Jednomu Jedinečnému Bohu (islám). Nejedná se o pokřivené chápání humanity, že „člověk ví nejlépe, co je pro něj nejlepší a dokáže rozumem zhodnotit všechny životní, morální a společenské otázky“, ze kterého vychází dnešní chápání absolutní demokracie odmítající náboženství. Nýbrž je to humanita přirozenosti, která uznává, že „lidské smysly i lidský rozum je omezený, narozdíl od Boha, který ví nejlépe, co je pro Jeho stvoření nejlepší a definuje dobré a špatné“ Mezi islámský přínos civilizaci a humanitě patří výzva všech proroků, završená Koránem, že lidé mají rozlišovat dobré a špatné, které si není rovno, a oplácet zlé dobrým, což je nejlepší, ale také nejtěžší. Opravdovým darem, který musí muslim zušlechťovat a procvičovat, je k tomu nezbytná trpělivost.

Skutečně rozumní lidé a ti, kteří se snaží upřímně hledat, si uvědomí, že celý tento svět obsahuje Boží znamení, jako zmiňované slunce a měsíc, střídání dne a noci. Víme, že vesmírná tělesa krouží v prostoru v důsledku sil gravitačních a odstředivých a jsme schopni to matematicky vyčíslit. Ale žádný vědec nedokáže odpovědět, proč je gravitační síla zrovna taková, jaká je, proč je hmotnost těles, atomů, částic, elementárních částic taková, jaká je. Proč je číslo pí v desítkové soustavě „3,14……“ ? Můžeme tyto věci vyčíslit, popsat vztahy a vzorci, ale nenajdeme odpověď na otázku, proč? Ten, kdo uctívá (věří) v Boha, tuto odpověď zná. Je to Bůh, kdo dává všem věcem kvality. On určuje fyzikální zákony a on určuje fyzikální a matematické konstanty a on je dokáže měnit. Jak známe z příběhů proroků, islam sharia sariaBůh změnil oheň na chladný a bezpečný pro našeho duchovního otce Ibrahíma (Abraháma), kterého chtěli nevěřící upálit. Bůh vyléčil nemocné, prostřednictvím zázraků Ísy (našeho proroka Ježíše). Bůh také nechal rozestoupit moře, aby se dostal do bezpečí náš prorok Músá (Mojžíš) se svým lidem. Stejně tak Bůh změnil podstatu věcí a fyzikálních zákonů, když zavedl pečeť proroků, Mohameda, zázračnou cestou do Jeruzaléma a poté do nebes, když ukázal lidem rozštěpený měsíc, když chtěli vidět zázrak apod. Mír se všemi proroky, kteří se odevzdali do vůle Boží (aslamú a byli muslimové) a varovali svůj lid, a v případě Mohameda celé lidstvo.

Bůh zná minulost, budoucnost a přítomnost, zjevné i skryté. Bůh je jiný, než cokoliv na tomto světě. Bůh je ve své „velkoleposti“ daleko za hranicí lidského vnímání, a proto říkáme tak rádi a tak často výraz, který to vše shrnuje do dvou slov: Alláhu akbar! „Bůh je nejvelkolepější“.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Společenost - islamizace se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.