17. listopad 1989 a jeho přínos k islamizaci naší země

Crowd During Velvet RevolutionDatum 17. 11. 1989 je historickým milníkem naší země. Můžeme říct, že byl důsledkem celosvětového vývoje a vývoje v okolních zemích východní Evropy, než revoluční vzepětí lidu. Nejrevolučnějším prvkem tehdejších dnů byly masové demonstrace a generální stávka. Československý režim byl ve východní Evropě nejstabilnější a sociální problémy nejméně naléhavé. Většina lidí byla po normalizaci smířená se systémem, o kterém věděli, že jen stagnuje a skomírá, a jen málo odvážných proti němu bojovalo přímo uvnitř ČSSR (Chartisté; lidé, podílející se na samizdatu; lidé ve východoevropské informační agentuře; někteří křesťanští duchovní a další, kterým patří uznání za tehdejší odvahu). Vývoj u nás byl, stručně řečeno, následkem světově významných a mnohých nečekaných a náhodných (pro muslimy: osudových) událostí konce 80. let. Všichni víme, že alespoň teoretickou možnost pro změny v celém východním bloku umožnila politika Gorbačova. Jeho otevření skutečných diskuzí o tom, že ekonomická situace není tak růžová, jak se dávalo vždy najevo, vedlo k programu ekonomických reforem (perestrojka – přestavba) a na ně navazující program (Glasnosť), který měl reformy učinit efektivními a přijímanými lidem. A to tak, že se státní moc otevře lidem a omezí se přísná cenzura a další prvky totalitní vlády. V zahraniční politice bylo zásadní vojenské nezasahování (velmi mocné, ale po prohře a odchodu z Afgánistánu potupené rudé armády) při politických změnách v ostatních zemích, kde vládly, a poté padaly komunistické strany. To umožnilo, aby se postupně rozpadly režimy u našich sousedů v Polsku (Solidarita, první částečně svobodné volby), Maďarsku (otevření tématu Sovětské invaze a její odsouzení a požadavek svobodných voleb a cestování) a nakonec v NDR (až po pád Berlínské zdi 9. listopadu). Ještě před naším 17. listopadem se okolní režimy zhroutily.

komunisticka strana ceskoslovenska.svgNaše sametová revoluce byla spíše uvědomění si vládnoucích elit, že zůstaly samy „jako kůl v plotě“, a že téměř nikdo doma, ani nikdo v zahraničí, nemá motivaci (nevěří v úspěch, vidouce situaci v okolních státech), natož pak odvahu udržet režim v ČSSR silou, a tak je lepší se moci vzdát. Vždyť komunisti v reakci na demonstrace sami začali ze strany odvolávat své vrcholné představitele. Poslanci začali sami odcházet a nechali se dobrovolně nahrazovat jinými (tzv. kooptace), a prezident Havel nebyl zvolen lidem, ani nově založeným Občanským fórem, ale byl zvolen většinou komunistů, svých nepřátel. Slovo revoluce zní radikálně, v případě listopadu 1989 šlo spíše o uznání ze strany KSČ, že systém udržet nelze. Nikdo při tomto „konci moci KSČ“ nezemřel a hospodářství fungovalo stále stejně bez poškození. Nebudeme a nemůžeme ani odpovídat na otázku, co by, kdyby byla revoluce opravdovou revolucí, se zábory ministerstev, silové izolace a odstavení Stb (státní bezpečnost, která v klidu začala mazat stopy…), spolu se zákazem KSČ, soudy s dřívějšími elitami atd.

Odvážný čin své doby - přihlášení se k Chartě 77

Odvážný čin své doby – přihlášení se k Chartě 77 (zde Anna Šabatová) Prvních 242 signatářů text podepsalo už koncem prosince 1976 na samostatných kartičkách s textem „Souhlasím s prohlášením Charty 77 z 1.1.1977“.

Ačkoli existuje jistý sentiment (spíše emotivní založený na extrémních excesech nové doby, než založený na skutečném porovnávání), po životě v socialistickém Československu, musíme označit 17. listopad také za velký a pozitivní milník v islamizaci České a Slovenské republiky. Otevřel totiž možnosti vytvoření skutečné islámské společnosti (komunity) v těchto zemích a svobodu v praktikování většiny z toho, co nám Bůh přikázal (šaría). Zejména proto, že stát přestal zasahovat do náboženského přesvědčení lidí, umožnil soukromě a veřejně dávat najevo svou víru, nebo dokonce zakládat nové církve a v případě nekřesťanů tak zvané náboženské obce. Muslimská komunita byla ujištěna novou demokratickou vládou v roce 1990, že „vláda bere na vědomí existenci muslimské obce a přiznává jí právo na plnoprávný náboženský život.“ Tím byla ze strany nově demokratizovaného státu formálně potvrzena akceptace islámu a náboženských práv jeho přívrženců – potvrzení náboženské svobody po sametové revoluci. Od té doby se začaly plně rozvíjet aktivity na poli islámské dawa (výzva k islámu) a společenský a náboženský život muslimů u nás. V této době začalo do islámu vstupovat také před tím nevídané množství Čechů a Češek. Muslimové otevřeli své první modlitebny a mešity (Brno 1998, Praha 1999). Začaly se konat veřejné i soukromé přednášky, navštěvovat školy, pořádat exurze a zejména vydávat brožurky a knihy o islámu. Stojí za zmínku že to vše se událo ještě před registrací nějaké islámské náboženské obc (dnes je registrována jedna náboženská obec, hlásící se k islámu, a to Ústředí muslimských obcí, neboli ÚMO, od roku 2004).

Hraniční_pásmoVývoj po 17. listipadu také otevřel hranice, takže muslimové v ČR mohli již bez problémů cestovat (a vykonat například Hadždž nebo studovat v zahraničí), a také mohli přicházet muslimové za studiem a prací z ciziny. Stojí za zmínku, že velká část muslimů původem ze zahraničí jsou lékaři a dentisti, a poté strojní a stavební inženýři a v poslední době také počítačoví experti – což souvisí s otevřenými stipendijními programy pro cizince ze strany ČSSR a poté ČR, a také s možnostmi uplatnění, kde musí přicházet cizinci, aby vyplnili poptávku v těchto oborech). Otevřené hranice umožnily také, aby přijížděli učenci šířit islámskou vzdělanost u nás, jako byl dlouhodobě působící šejch Karam al-Badawi z Egypta, Ahmad al-Khadhmi z Jemen, Emir Omič z Bosny, nebo krátkodobě Haitham Al-Haddad z Velké Británie, Aslan Archast (Аслан Архаст), z ruské republiky Kabardsko-Balkarsko a další. Otevření hranic také přispělo ke zmírnění maloměšťáckého a xenofobního chování, i když má  česká společnost stále rezervy oproti vyspělým západním zemím. Jít dnes se zahaleným obličejem, nebo s plnovousem a čepičkou již nevyvolává takový „údiv“, jako v 90. letech, kdy se lidé otáčeli, zejména v menších městech, i když viděli třeba černocha.

Dalším pozivitním vývojem je modernější výuka na školách a možnost svobodně šíři své náboženské přesvědčení. Člověk již nemusí svou islámskou víru skrývat doma za dveřmi, ale může ji sám, nebo s ostatními, praktikovat a prezentovat veřejně a ve veřejných prostorách. Muslim se může modlit v parku, aniž by měl kdokoli právo jej za to perzekuovat, stejně tak mohou muslimové rozdávat brožurky na ulici, postavit stánek prezentující islám na náměstí apod. K užitečným jevům patří také rozvoj občanské společnosti, zejména vznik neziskových organizací a nadací, které pomáhají například uprchlíkům, lidém se specifickými životními problémy, nebo lidem bojujícím s byrokracií a státní mocí.

Nezanedbatelnou výhodou polistopadového vývoje, nejen pro muslimy, je začlenění ČR do mezinárodních struktur propojující evropské země otevřeným hospodářským trhem, otevřeným pohybem osob a zboží a dalšími prvky, bez kterých se Evropa po celá staletí dříve zmítala ve válkách. Takováto propojenost činí války mezi jednotlivými evropskými státy nejen politicky nerealizovatelnými, ale zejména ekonomicky a prakticky neproveditelnými. A z této stability a životě v míru, kterého si mnoho lidí dnes neváží neznajíce jeho hodnotu, máme prospěch my všichni, muslimové i nemuslimové.

Zřejmě se nedá tvrdit, že konzumní a bezduchá společnost, která je dnes v naší zemi, je následkem polistpadového vývoje, protože vznikla vlastně už dříve – zejména v době normalizace. Vývoj v 90. letech, a poté, byl jen urychlením. Většinový styl života lidí, kteří neuvažují o „vyšších cílech života“, ale jen o „užití si dne“, zaneprázdňuje mysl lidí a oni sami si obvykle nechtějí klást složitější otázky. Přesto se najdou lidé, které tento extrémní životní styl v „relativizaci morálních hodnot“ přivede k prvotní otázce: „jaký je smysl mého života?“ To je první krok k tomu, poznat Boha a stát se „odevzdaným Bohu“ (arabsky: muslim). Když člověk naopak zcela podlehne pozemskému světu, nedokáže vůbec pochopit, jak může někdo věřit v Boha, nebo proč někdo vůbec vstupuje do islámu. Začnou se divit, začnou to považovat za něco zvláštního, nepochopitelného a tedy potenciálně ohrožujícího. Běžní lidé dnes už žádné hodnoty nemají, v nic nevěří, jsou cyničtí, relativističní a nemají ani žádné autority. Bojí se těch, kteří ještě v něco věří a kteří věří, že v životě o něco opravdu jde. To je provním zdrojem islamofobie.

Tedy, přestože polistopadový vývoj přinesl řadu problému a řadu křivd a zločinů, můžeme říci díky Bohu za tuto změnu v ČSSR. Díky Bohu za to, že si můžete dnes v Česku svobodně přečíst například tuto výzvu k islámu. V případě Slovenska uveďmě za příklad, že se můžete svobodně účastnit islámských konferencí, jako byla například tato.

Prosíme Boha, ať vede správnou cestou každého hledače pravdy. A prosíme Boha, ať nás učiní trpělivým v pozemských zkouškách a nenechá nás, abychom si vzali pozemský svět za prioritu a zapomněli na onen svět. Ámín.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Muslimská komunita v ČR, Společenost - islamizace, Události - pozvánky - publikace - doporučení se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.