O pojmech Džihád a Islamizace

ČÁST 1. – DŽIHÁD

Dzihad - islam sharia4czechia saria pro ceskoCo znamená pojem džihád jazykově?
Slovo vychází z kořene „Dž“H“D“. Jazykově se pojí s významy: usilovat, být pečlivý a snažit se ze všech sil.

Velkým omylem je, že jazykově slovo znamená „svatá válka“. Teoreticky by se dal použít výraz „svaté úsilí“, jako popis slova džihád. Slovo „svatý“ však nemá v žádném případě oporu v arabském slově džihád, což potvrdí každý, kdo zná alespoň základy arabštiny. Pojem Harb muqaddas (jak by znělo slovo „svatá válka“ za Proroka Mohameda, mír s ním, ani po něm neexistoval a vznikl až jako překlad pro „křížové výpravy“ pro označení válek křesťanů. Muslim nemůže použít slovo „svatá válka“ (nebo podobné výrazy v jiných jazycích, jako je „holy war“), tím by jedině dokázal svou nezlanost a to, že výrazu „džihád“ vůbec nerozumí.

Co znamená džihád v šaría?
Je to individiální i kolektivní povinnost muslimů o nejvyšší úsilí o dobro a odporovat něčemu špatnému, postavit se něčemu zlému, bojovat proti/s něčím škodlivým. A to ve všech kontextech, v jakých ho chápeme i my  v češtině (proti svým špatným stránkám, boj proti neznalosti, boj za sebezdokonalení, boj proti bídě a chudobě, boj proti zlu a nespravedlnosti, i boj proti nepříteli, okupantovi, tyranovi…). Tento pojem prostě označuje jakýkoli čin a každou práci a úsilí, které vykonáme s čistým úmyslem a správnými prostředky pro Boha a víru v Něj.

Tradičně se džihád v šaría dělí na:
1) Džihád nafs = individuální džihád proti vlastním hříchům, chybám, neznalosti a nedokonalostem. Jedná se o nejdůležitější formu džihádu.

2) Džihád kalima = individuální džihád toho, kdo řekne pravdu, i když mu to může způsobit problémy. Jedná se o džihád jednotlivce v prostředí rozšířených lží a předsudků a před nespravedlivými, ale mocnými lidmi. Prorok Mohamed, mír s ním, řekl: „Nejlepším džihádem je pravda řečená do tváře tyrana.“

3) Džihád difáa = džihád obrany, je-li napadena islámská země, je povinností všech, mužů i žen, pomoci podle svých možností, slovem, činem, modlitbou apod. V Koránu Bůh říká v přibližném českém významu: ***A těm, kdož chtějí, je dovoleno, aby bojovali kvůli tomu, že jim bylo ukřivděno. A Bůh věru je schopen poskytnout jim pomoc, těm, kdož byli bezprávně vyhnáni ze svých domovů…*** (22:39–40) a ***Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali*** (2:191)

4) Džihád talab = džihád útoku, je-li nastolen islámský stát, neboli chalífát, (což dnes není) a je zapotřebí vést válku na mezinárodní úrovni islámského státu s jinými státy – můžeme vyložit jako opak politiky appeasementu, může být veden i v zahraničí, kde dochází k potlačování lidských práv, nebo genocidě a islámský stát má možnost toto svou intervencí změnit. Nejedná se o individuální záležitost, ale o jeho zahájení nebo vedení rozhoduje hlava islámského státu a je veden organizovaně jako armáda a má svá pravidla (zákaz ničení zemědělských ploch, plodin, stromů, zákaz zabíjení zvířat a vybíjení stád, zákaz trávení řek a studní, zákaz ubližování zajatcům, zákaz ničení civilní infrastruktury a povinnost ochraňovat civilisty)

Někdy se setkáváme s pojmy „velký“ a „malý“ džihád. První dva výše zmíněné druhy džihádu se někdy shrnují jako „velký džihád“ a poslední dva zmíněné druhy se někdy označují jako „malý džihád“. Existuje i jiné rozdělení, které je víceméně stejné, jen používá jiné názvy, nebo rozděluje Džihád nafs na další druhy (úsilí o sebezdokonalení, úsilí o sebezdokonalení pomocí ostatním např. v charitě apod.)


ČÁST 2. – ISLAMIZACE

Co je cílem každého muslima?
Je to bezpochyby jen jedna jediná věc: aby s ním byl Bůh spokojen. Díky této spokojenosti pak můžeme získat to, po čem toužíme, tedy požehnání, úspěch a štěstí na tomto pozemském světě a hlavně, věčný ráj v onom životě. Toho můžeme dosáhnout jen dvěmi věcmi: vírou a dobrými skutky. Jedno bez druhého nestačí. A jaké skutky jsou nejlepší? Držet se islámu a vyzývat k němu. Bůh položil v Koránu řečnickou otázku aby nám ukázal, co je nejkrásnější řeč a co jsou nejlepší činy: ***Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá (vyzývá k Bohu), zbožné skutky koná a prohlašuje: „Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím (vskutku patřím k muslimům!).*** (41:33)

Je naší individuální povinností informovat o skutečném smyslu života a o univerzálních morálních hodnotách i ostatní lidi kolem nás. Bůh pravil v Koránu ve významu ***Vstaň a varuj!*** (74:2-3) Tento rozkaz poslu Božímu Mohamedovi, ať mu Bůh žehná a dá mír, je zároveň rozkazem pro všechny, kteří Posla Božího následují v náboženství islámu.

Je nutné lidem kolem nás nabídnou přístup k poselství a informaci, že:
1)
Každý člověk má dar života jako velkou Boží přízeň. A nejen to, má také obrovský dar osobní svobody rozhodovat mezi dobrým a zlým.
2) Každý člověk se rodí svobodný, rodí se bez hříchu a připravený být muslimem. Jediné, co člověka oddělouje od poznání Boha je neznalost a negativní vliv okolí
3) Člověk je muslimem, když vstoupí do islámu. Islám je stav, kdy člověk pokorně uzná dar života a autoritu Boha – Stvořitele, Jediného a Jedinečného, Věčného, kterému není nic rovno ani podobno. To, jestli muslim poté následuje Boží příkazy, nebo je ignoruje a hřeší, je pak jeho odpovědností.
4) Věčný život v ráji a možnost Boží milosti je možnost pro každého, kdo otevře své srdce a bude upřímně hledat smysl života a usilovat o dobré skutky v tomto krátkém pozemském životě. Islám je univerzální uznání Boha. Nedá se omezovat místem ani časem. Víra v Boha se neomezuje hranicemi, ani kulturami, ani historickými dobami. Nikdo nemůže nikomu zabránit v tom, být muslimem. Bůh vede správnou cestou, koho chce.

islamizace euNašim cílem není samotná islamizace, ale snaha o ni, protože není na nás abychom přivedli lidi k víře v Boha. Není na nás, abychom lidi přivedli do mešit, do medres, aby se začali modlit, postit a konat dobré skutky a vyhýbat se hříchům. To záleží na nich a na Božím vedení. Na nás je pouze předání poselství. A kdo chce, ať věří. A kdo chce, ať nevěří.

Co si představovat pod pojmem islamizace?
Pojem islamizace, o kterou zcela jasně a upřímně v naší zemi usilujeme, je přijímání islámu lidmi, tedy, aby lidé poznali víru v Jednoho Jediného Boha. Toto je snahou všech muslimů na světě, tato islámská výzva začala s jedním jediným člověkem, Mohamedem, když jeho poselství přijala jeho manželka, Chadídža. Dnes věří v Boha tak, jak sebe popsal Bůh v Koránu, více než miliarda lidí na světě.

Jakým způsobem je dnes v ČR legislativně regulována?
Obyvatelé ČR mají ústavou zaručenou svobodu náboženského vyznání. Nikdo nemůže nikoho nutit, aby v Boha věřil, nebo nevěřil. Z tohoto pohledu islamizaci český stát nijak nereguluje, protože přistupuje ke všem obyvatelům stejně, bez rozdílu jejich víry. Stejně tak neexistuje zákon, který by definoval „tradice a kulturu“, která se musí v ČR dodržovat. Proto v probíhající islamizaci česká legislativa nijak neřeší, jestli někdo odmítá slavit Vánoce, odmítá chodit v plavkách na koupaliště, nebo odmítá jíst vepřové. Islamizace a odmítání některých českých tradic a kultury je tedy zcela legální a v rámci osobní volby. Je-li českou kulturou jíst v neděli vepřový řízek a pít k tomu pivo, my, muslimové, toto neděláme a tuto tradici a kuluru odmítáme. Tím celá věc končí a nikomu do jeho kuchyně v neděli nebudeme koukat na talíř, stejně jako nikdo nemůže nutit nás, abychom to vepřové v neděli jedli a pili k tomu povinně pivo. Na druhou stranu, mnohé naše české kulturní zvláštnosti jsou zcela v souladu s islámem, a nemáme je důvod odmítat, a naopak je přijímáme do vznikající české islámské kultury. Jsme Češi, muslimové, mluvíme česky a jsme hrdí na náš bohatý český jazyk, fandíme našim českým sportovcům, jsme hrdí na historické i současné úspěchy naší vědy a techniky, absolutní většina českých muslimů má ráda české cukroví, houbaření, kutilství atd. Ale je zapotřebí zopakovat, že neexistuje, ani podle ústavy existovat nemůže, zákon, který by vynucoval praktikování „české kultury a tradic“, ani žádný zákon tyto tradice nedefinuje. Stejná situace je ve všech zemích Evropy. Pro to, aby došlo k úspěšné islamizaci ČR a celé Evropy, je nutné, aby v ní hrál hlavní roli „evropský živel“, tedy sami Češi a Evropané, kteří věří v Boha, aby předali poselství svým rodinám, sousedům, spolužákům a kolegům, se kterými jsou si blízcí z důvodu stejného původu.  A zde můžeme být optimističtí – vždyť přes všechno, co se negativního říká o víře v Boha v médiích – přes to vše dnes každoročně přijmou tisíce Britů, Francouzů, či Němců islám. Jen ve Velké Británii je dnes více než 100 tisíc muslimů – etnických Evropanů. Snaha o islamizaci České republiky je naší povinností, je legální (přesněji, zákony osobní přesvědčení víry/nevíry v Boha neřeší a nevyvozuje z toho žádné následky) a zcela upřímně věříme, že i prospěšná. Prejmě všem lidem to, co přejem sami sobě. Tedy štěstí a úspěch na tomto světě a věčný ráj na onom světě. Přát někomu peklo nebo neštěstí je znamením nemoci srdce a špatné víry.

Prosme Boha o odpuštění, nápravu úmyslů a přemýšlení bez předsudků. Upřímně se zamyslete nad slavnou koránskou otázkou o stvoření lidí: ***Cožpak z ničeho byli stvoření či sami jsou stvořiteli?*** (ve významu Koránu súra At-Túr 52:35)

Stejně tak nás k přemýšlení o podstatě světa a života, a o tom, že každá akce má reakci a naopak, může dovést jiná, opakující se koránská otázka: ***Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané*** (Ál ‘Imrán 3:191)
neboli ***A On je ten, jenž stanovil střídání noci i dne jako znamení pro toho, kdo chce si Boha připomenout, a toho, kdo chce být vděčný.*** (Al-Furkán 25:62)

Buďmě z lidí, kteří jsou rozmyslem nadaní, připomínejme si Boha a buďme vděční. Připomínejme si Boha, který je všehoznalý a nemá počátek ani konec, na kterého se nevztahují atributy stvoření, ale naopak stvoření všeho závisí na Něm.

Ámín.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Islamofobie, Muslimská komunita v ČR, Společenost - islamizace se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.