Jak bojovat proti terorismu, který páchají lidé, kteří se sami označují za muslimy?

Vzdelani - islam sharia4czechia saria pro ceskoA) Teorie

Bůh řekl v Koránu, v českém významu:
***On nebesa i zemi jako skutečnost stvořil a On vznešenější je než všechno, co k Němu přidružují.*** (16:3)
***…Sám stvořil všechny věci a o všem je vševědoucí.*** (6:101)
***…Bůh všech věcí je stvořitelem a On je jediný, vše podmaňující.“*** (13:16)
***Požehnán buď Ten, v Jehož rukou je království a Jenž všemocný je nad každou věcí, Jenž stvořil smrt i život (skutečný věčný život po smrti) , aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší – a On mocný je i odpouštějící -*** (67:1-2)

V těchto verších je bezpochyby potvrzeno, že Bůh je absolutním a jediným stvořitelem a že celé stvoření má účel a smysl. Bůh stvořil svět a dal vzniknout lidstvu v jeho rozmanitých formách a podobách. Bůh obdaroval lidstvo všemi prostředky, jak žít, bez ohledu na to, jestli v něj věří, nebo ne. Bůh umožnil, aby byli lidé bohatí a chudí, zdraví a nemocní. Bůh nechal lidem svobodu volby (viz ***A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!“*** 18:29), aby vyzkoušel, kdo z nás bude ve svých skutcích nejlepší a povolil v době našeho krátkého pozemského života hříšníkům, aby hřešili a povolil satanům, aby lidi sváděli k hříchům. To vše jako zkouška, která bude ukončena okamžikem smrti a Soudným dnem, kdy žádný z hříšníků, ani ze satanů, nedostane odklad a nebudou se moci vrátit do života změnit své vykonané skutky a rozhodnutí o všem bude náležet jen Bohu. V pozemském životě je podstatné, jsme-li bohatí, jak s bohatstvím naložíme pro dobré skutky. Jsme-li chudí, jak moc budeme děkovat Bohu za to, co nám dal a snažit se objevit požehnání a obživu z Jeho darů. Jsme-li zdraví, jak se budeme chovat k nemocným a jsme-li nemocní, jak budeme trpěliví a jak budeme hledat lék na svou nemoc, spoléhající se na Boha, neboť Bůh stvořil na každou nemoc lék – kromě stárnutí. Ať už je to modlitba, přírodní produkt, nebo extrahovaná chemická látka…

Problém terorismu, násilí, tyranie a bezpráví není žádná nová věc, ale zkouška, která provází lidskou společnost od jejích počátků. Tak jako u dalších problémů jsou zde fáze řešení:

1) Uvědomit si, že problém existuje a definovat jej. K tomu je zapotřebí, aby měl muslim přehled o situaci muslimské ummy. Když známe situaci, můžeme na ni vztáhnout kritéria, jedná-li se o dobro, zlo, vhodné, nevhodné a podle svých možností a znalostí poté konat.

2) Vyvodit osobní odpovědnost. Jako lidstvo jsme na jedné lodi. I kdybychom žili slušně, zbožně a mírumilovně na horní palubě, zatímco bychom přehlíželi, že v podpalubí hříšnici a zločinci vrtají díry do dna, byl by náš poklidný život jen dočasný a důsledky zla a hříchů dříve, či později pocítíme na vlastní kůži taky. Navíc, každý společenský problém i jeho řešení začíná u každého z nás, individuálně. Náprava a vzdělávání muslimských komunit, stejně jako da´wa (výzva k přijetí islámu) je povinností všech věřících, a tento princip platí od počátku poselství.

3) Vědět, kde hledat řešení. Islám je nejen náboženství univerzální, jehož věrouka (víra v Boha Jediného) se nemění v místě a čase (na rozdíl od některých prvků společnosti, práva, které se měnit mohou), ale také je to náboženství realistické. Na každou nemoc existuje lék, jen se ho musí lidé pokusit najít. Na každý hřích (nemoc srdce) existuje duchovní lék praktikování a posilování víry. Na každý zločin existuje odpověď, na každé příkoří a nesnáze řešení. Nejen to, v islámu je vždy na prvním místě prevence. Podívejme se na příklad hříchu smilstva a cizoložství. Bůh v Koránu říká ve významu: ***A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta.***  (17:32) Je zde výraz „nepřibližujte se“, ne „nekonejte“, protože je to prevence, která je dále na základě zdrojů šaría upřesněna tak, že spolu nemohou cizí muž a cizí žena (cizí, ve významu nepříbuzní tak, že mohou uzavřít sňatek) zůstat v soukromí o samotě ve dvou, aby bylo preventivně zabráněno hříchu. Co tedy dělat, když vidíme neutěšenou situaci muslimských komunit, násilí, sektářství, neznalost, veřejné konání hříchů a k tomu všemu ještě islamofobní útoky?  Kde hledat řešení?
Čteme v Koránu, hned v první kapitole, Al-Fátiha, kterou čteme při každé modlitbě: ***Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme,*** (1:5).
A pak dále: 
***Hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě! To věc je věru velmi obtížná, kromě pro pokorné***  (2:45)
a***Vy, kteří věříte, hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě, vždyť Bůh je věru s trpělivými.*** (2:153)
***…Dodržujte modlitbu a rozdávejte almužnu a hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem – jak překrásný to ochránce a jak výtečný to pomocník!*** (22:78)
a ***A Bohu náleží nepoznatelné na nebesích i na zemi a k Němu se vrací rozkazy všechny. Uctívej Jej tedy a na Něj spoléhej – a není Pánu tvému lhostejné to, co děláte!*** (11:123)
a ***Bůh – není božstva kromě Něho – a na Boha nechť se spoléhají věřící!*** (64:13)


Dzihad - islam sharia4czechia saria pro ceskoB) Realizace

V případě terorismu a zločinů, které provádějí lidé, kteří se sami označují za muslimy si připomeňme korásnké verše, které na ně pasují: *** Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: „Věříme v Boha i v den soudný,“ zatím však jsou nevěřící. Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení. V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali. A když se jim řekne: „Nešiřte pohoršení na zemi!“, tu odpovídají: „My ji jen polepšujeme!“ Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o tom ponětí?*** (2:8-12). 

Realizace boje proti terorismu podle třech výše uvedených fází (naleznete citace převzaté z webu e-islam.cz):

1) Problém terorismu páchaný lidmi, kteří se zaštiťují islámskou vírou, je muslimy registrován zcela jistě, protože jsme v dnešní době nejčastějšími cíli teroristů. Nemuslimům je pak také znám, protože i oni se někdy stávají cíli teroristů a téma znají také z médií a novinových titulků. V médiích se za teroristy označuje celá škála zločinců a různé skupiny s různými motivy, přičemž se často používají výrazy jako „islamisti“ a „islámští extrémisti, radikálové…“apod. Často se v médiích nerozlišuje mezi jednotlivými sektami, politickými směry, natož pak mezi kmeny, nebo ozbrojenými skupinami, kterých je široká škála. Pak se můžeme pod stejným pojmem „islamista“ dočíst nejen o vraždících členech Boko Haram, ale i představiteli islámské politické strany, nebo televizním kazateli. Nehledě na to, že samotný pojem islamista označuje původně vědce, zabývajícího se islámem… Definovat problém vyžaduje poznat, kdo stojí za násilím, jaké jsou jeho motivy, pohnuty a obhajoba (zejména náboženské pokusy o obhajobu násilí). Když vynecháme státem organizovaný terorismus, který se také pojí s muslimy (dříve Lybie, Sýrie, Írán) sloužící k velmocenským plánům vládnoucích představitelů, nebo pro umlčování opozice, přichází na řadu myšlenkové směry a organizace typu Al-Qáida, Boko Haram, Aš-Šebáb, Kavkazký emirát, Džamá´a islámíja, Lashkar-e-Taiba, Al Takfir wal al-Hijrah a dnes nejznámější DAIŠ (samozvaný „Islámský stát“). U všech těchto skupin existuje jedno společné pojítko. Vychází totiž ze stejného myšlenkového směru, který jim umožňuje své činy obhajovat náboženstvím, sahat k násilí a dokonce zabíjet ostatní, zabíjet sebe, označovat ostatní muslimy za nevěřící atd. Tento myšlenkový směr zavedli cháridžovci, kteří každého s jiným názorem označují za nevěřící, kteří si vybírají a vytrhávají verše z Koránu podle toho, jak se jim to hodí, stejně jako to dělají například islamofobové, ignorujíc souvislosti, bez odborných znalostí, bez jazykových znalostí. Vykládají Korán zasazením do extrémních kontextů a zejména popřením historické sunny Proroka Mohameda (s) a jeho spolehlivých následovníků a popřením všeobecného smyslu o účelnosti a prospěšnosti šaríatských nařízeních, preferujíce násilí, extrémismus, tvrdost, nemilosrdné brutální rozsévání zla a strachu. Označujeme je za cháridžovce, nebo přesněji řečeno za neo-cháridžovce, kteří zneužívají termínu džihád, kteří neznají islámskou cestu středu při aplikování šaríatských pravidel, kteří si libují v takfíru – označování muslimů za nemuslimy. Činí tak nejvíce vůči učencům a respektovaným islámským autoritám, protože jsou to oni, kdo ukazují na jejich absolutní rozpor s Koránem a sunnou.
Imám Muhammed ibn Husejn al-Ádžurrí pravil: „Muslimové dávní i pozdější jsou zajedno v tom, že cháridžovci jsou zlými lidmi, národem zla, neposlušným vůči Alláhu a Jeho Poslu (s), i když se třeba modlí, postí a předhánějí se ve zbožnosti. Nic z toho jim ale nepomůže. Navenek totiž ukazují, jak přikazují dobro a odvracejí od zla, ale ani to jim nepomůže. To proto, že Korán vykládají podle svých tužeb a proto, že klamou a balamutí muslimy. Alláh Vznešený nás na ně upozornil, jakož nás na ně upozornil i Boží Posel(s), jeho správně vedení chalífové po něm i všichni ostatní jeho společníci (r) i všichni ti, kteří je v dobru následovali. Cháridžovci jsou špinaví a nečistí zlovolníci a všichni, kteří následují jejich cestu jsou jako sami cháridžovci. Tento myšlenkový směr dědí jedni od druhých od dávných dob až dodnes. Se šavlí útočí na ummu a její představitele a činí krev muslimů povolenou …“

2) Týká se to nás všech. Nemůžeme si dovolit nechat hříchy a zlo převládnout a tvářit se, že se nic neděje. To nepatří ke správné víře. Abú Saíd el-Chudrí vyprávěl od Posla Božího (s): „Pokud někdo z vás je svědkem špatného činu, nechť jej opraví rukou, jestli nemůže, ať to změní jazykem. A jestli to nedokáže ať to učiní srdcem, ale to je znamení nejslabší víry“. Kdyby někdo s cháridžovci a těmi, kteří si zcela nelegitimně přivlastňují termín „chalífát“ a „islámský stát“, sympatizoval, nese spoluodpovědnost za všechny jimi zabité muslimy i nemuslimy. Každý si musí uvědomit, že přes proklamace o „návratu ke zbožným selef a jejich úspěchům, tedy prvním zbožným generacím muslimů“, a přes líbivá slova o společnosti organizvané podle islámských zásad, je praxe zcela odlišná a v rozporu s Koránem, sunnou a praxí selefu sálih. Mezi jejich stoupenci nalezneme absolutní většinu lidí, kteří mají jen velmi povrchní a neautentické znalosti o své víře. Naší osobní povinností je tedy problém poznat a upozorňovat na něj ostatní muslimy a zároveň se snažit, aby cháridžovci nebyli považování za reprezentatny islámu nemuslimy, ničící tak obraz poselství milosrdenství celému lidstvu, kterým islám tak, jak jej přinesl prorok Mohamed (s), bezpochyby je.

3) Řešení, jak již bylo nastíněno ve verších výše, je návrat k Bohu. Vznešený řekl v Koránu ve významu ***…Dodržujte modlitbu a rozdávejte almužnu a hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem – jak překrásný to ochránce a jak výtečný to pomocník!*** (22:78). Prorok nám ustanovil, jak se v takových těžkých situacích chovat, ve výroku: „Uctívání v časech krveprolití je jako hidžra ke mně.“ (zaznamenal Muslim a Ibn Mádža) Podle an-Newewího hadís znamená, že za zbožné činy uctívání v časech bezhlavého zabíjení je stejná odměna jako za hidžru k Božímu Poslu (s). Šejch Dr. Muhammed Hasan v souvislosti s tímto hadísem uvedl: „Ty se nyní nacházíš v časech krveprolití a pokušení. Uctívat Alláha zbožnými činy je v tomto čase odměnou rovno vykonání hidžry k Božímu Poslu (s). Proto se drž vzpomínání Alláha (arab. zikr), prosby k Alláhu o odpuštění (arab. istighfár), slavení Alláha (arab. tesbíh), klopení zraku, strážení si jazyka (před pomluvami, klevetami a urážkami), neubližování druhým, recitace Koránu, noční modlitby, udělování milodaru, dobrého chování vůči rodičům, konání dobra vůči všem stvořením a milosti vůči všem stvořením. A ještě jednou – milosti vůči všem stvořením bez výjimky. A též trpělivosti, když tě druzí budou osočovat.
Takto dosáhneš štěstí na tomto i na onom světě, pocítíš šíři a volnost ve své hrudi, vyrovnaný klid ve svém srdci a pokoj, který se spustí na tvé tělo.“)

Když se člověk takto stane ustáleným ve svém náboženství, stane se ustáleným ve svém životě. Největší zbraní takového člověka proti rozšířenému bezpráví a zlu, i ve formě terorismu, je du´á, upřímná prosba k Bohu. Bůh vyslyší každou prosbu a odpoví na ni, způsobem, jakým určí za vhodné a v době, kterou určí za vhodnou. Vhodné časy pro naše du´á (modlitby, prosby) jsou: po jakékoli modlitbě, po azánu při čekání na modlitbu, sejde-li se skupina muslimů, při zahájení cesty a na cestách atd. ***Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou správnou!*** (2:186) Bez toho, abychom sami napravili své úmysly a sami začali toužit po změně a bohabojném životě u sebe samých, ve svých rodinách a ve svých společnostech, je nemožné, aby se situace ve světě změnila „sama od sebe“. Bůh pravil v Koránu (v přibližném českém významu): „Bůh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění“ (13:11)
Není moci ani síly, než u Boha. Prosme jej o pomoc, uznejme naše oddáni se Bohu, našemu Stvořiteli, připomínejme si Jeho dary a požehnání a všemocnost a prosme Jej v prosbách. Bůh pravil v Koránu (v přibližném českém významu): „On vyslyší ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim ze Své přízně….“ (42:26).


Dále doporučujeme na toto téma:

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Islamofobie, Muslimská komunita v ČR, Zahraniční. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.