Smysl života a několik užitečných připomenutí a proseb (du´á), které provází muslima každodenně a celý den

Úvodní citát z Koránu, v českém významu:
***Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou správnou!*** (2:186)

Chvála Bohu za dar islámu, chvála Bohu, který nás uvedl na cestu islámu a naučil nás, co je smyslem života. Smyslem života člověka (neříkáme muslima, ale každého člověka) není totiž bez pochyby nic jiného, než uctívání Stvořitele, Jediného a Jedinečného Boha. Ten řekl v Koránu v českém významu: ***A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali*** (51:56). Kdo je to muslim? Ten, kdo přijme tento fakt smyslu života a hlásí se k němu. Slovo muslim znamená ten, kdo je v islámu.

Jazykově jsou to slova ze stejného základu SLM (islám = odevzdání se Bohu; selám = mír; muslim = kdo je v islámu). Viz další příklady odvozování slov: kdo je na cestách (safar), je musáfir. Kdo vydává nábožensko-právní názory a rozhodnutí (fatwa) je muftí. Kdo je na cestě úsilí za dobrou věc (džihád) je mudžáhid. Kdo věří v to, že existuje jiné božstvo, nebo něco, nebo někdo má božské vlastnosti, se dopouští přidružování k Bohu (širk) a je mušrik – a nebo ten, kdo se vydává za věřícího, ale ve skutečnosti není v jeho srdci islám, ale pokrytectví (nifáq) tak je munáfiq, ať nás Bůh ochrání od těchto stavů.

Co znamená ono uctívání, kvůli kterému byli lidé stvořeni? Není to jen modlitba, půst a další povinnosti, které mají na první pohled jasně duchovní rozměr. V podstatě je celý život muslima uctíváním, je to náš „hlavní pracovní poměr“, který nemá určenou pracovní dobu v hodinách, ale začíná od nabytí rozumu po okamžik smrti. Zaměstnáním muslima je uctívání Boha. To, že potom hledá obživu a dary Boha a pracuje v dalším zaměnstnání pro výdělek, nebo studuje, nebo obchoduje, to jsou jen prostředky, které nás podporují k tomu, abychom Boha uctívali a abychom se vyrovnali s tím, co nás v našem osudu potká. Tyto prostředky (studium, zaměstnání, zdravotní stav, situace světa kolem nás atd.) jsou pro nás pozemským životem, který je zkouškou a hrou, jak řekl Bůh ve významu: ***Vězte, že život pozemský je pouze hra a zábava, marná okrasa, vzájemné vychloubání mezi vámi a soupeření v rozmnožování majetku a dětí. A podobá se dešti: nevěřícím se líbí rostlinstvo, jež z něho vyrůstá, avšak potom vadne a vidíš je zežloutlé, až nakonec se stane slámou suchou. A v životě budoucím je jednak trest přísný, avšak i odpuštění a zalíbení se Bohu. A život pozemský není leč užívání klamavé.*** (57:20) Bůh mohl lidi stvořit tak, aby na zemi nepotřebovali jíst a pít, aby necítili zimu, strach, aby nemuseli pracovat, studovat, namáhat se, hledat léky na nemoci, řešit chudobu… ale jsou to právě tyto věci a situace, které ukáží, kdo se jak zachová, kdo je vděčným a kdo nevděčným, kdo trpělivým a kdo arogantním, kdo se podělí s ostatními atd. Proč nám Bůh dal tyto volby? Sám Bůh řekl v Koránu, ve významu: ***jenž stvořil smrt i život, aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší – a On mocný je i odpouštějící -*** (67:2)

Když si muslim uvědomí odpovědnost za sebe samého, a to, že Bůh nepotřebuje jeho uctívání ani jeho zaměstnání ani jeho rodinu ani dobré skutky – je to sám člověk, kdo toto potřebuje – tak se pak bude snažit naplnit svůj život a náboženství kompletně. Žít tak, aby byl v islámu od probuzení po ulehnutí ke spánku. Bůh nařídil některé povinnosti, jako je pravidelná modlitba, protože ví, že v tom je dobré vedení pro jeho stvoření – pro nás lidi. Stejně jako my víme, že když si budeme čistit zuby každodenně, tak se zpravidla vyhneme, dá-li Bůh, velkým problémům se zuby. Náš rozum dokáže pochopit, že není moudré říct: „Čistil jsem si zuby v pátek, tak si je nemusím čistit zase nějaký čas….“. U modlitby je to stejné, když se pomodlíme ráno neříká věřící, že mu to stačí na celý den, týden, měsíc… Jenže se jedná o ghajb (nepoznatelné), protože naše uctívání a dobré skutky nejsou hmatatelné a požehnání a vedení od Boha, ke kterému modlitba vede, také není samo o sobě nijak hmatatelné. Zde už lidský rozum a smysly naraží na svou omezenost ve vnímání a chápání. My pak můžeme už jen vnímat to, jakými dary nás Bůh obdaroval a jaké požehnání konkrétně nás zastihne v podobě dětí, majetku, pocitu spokojenosti, štěstí atd. Jedno je jisté, trvalé štěstí a úspěch na tomto a onom světě se nachází jen a pouze v plnění Božích příkazů a následování sunny nejzbožnějšího z lidí, proroka a posla Božího, Mohameda, ať mu Bůh žehná a dá mír. Prorok je dnes mrtev. Jeho poselství je dnes na nás a my máme to, co nám postačuje: Korán a příklad Proroka. Prorok není mezi námi, ale Bůh je s námi. Bůh je věčný, živý. Bůh je povznesen nad vlastnosti stvoření a času. On sám tyto vlastnosti vytváří a definuje. Je to Bůh, kdo stojí za tím, že oheň pálí a Měsíc obíhá okolo planety Země. Bůh stvořil svět tak, aby byl vhodný pro naši životní zkoušku a tak v tomto našem prvním nebi můžeme poznat a definovat pravidla, jak funguje (říkáme tomu fyzikální a jiné zákony). Existuje sedm nebes, z nichž to první je nejmenší a v porovnání s ostatními miniaturní  – říkáme mu česky vesmír – a přestože je malý, náš rozum nedokáže pochopit jeho neuvěřitelnou velikost, když jej srovnáváme s našimi těly, naší planetou a naším sluncem… To ovšem neznamená, že již zmíněný oheň je vždy horký a spalující. Nevěřící tvrdí, že existují „přírodní zákony“, které jsou neměnné. My však víme, že teplotu nedává ohni samotné hoření, ale Bůh, který určuje, jaké vlastnosti toto hoření má. A když chce, může tyto vlastnosti změnit. Podívejte se na příklad proroka Abraháma, mír s ním: Varoval svého otce a svůj lid před tím, aby neuctívali sochy, které sami vytvořili, ale uctívali Boha, který stvořil celý svět. Vládce a odpovědní lidé se jej rozhodli potrestat a upálit. A Abrahám, s absolutní jistotou, že Bůh je s ním, byl zachráněn, Bůh totiž řekl: ***„Ohni, vychladni a buď neškodným pro Abrahama!“*** (Korán ve významu, 21:68-69). Podobným příkladem je uzdravení nebo uhašení žízně. Nejsou to léky, ani to není nápoj, který léčí, nebo hasí žízeň. Je to Bůh. Ovšem k tomu, aby byla naplněna Boží vůle v náš prospěch je zapotřebí naše snaha, usilí, správně vybraný prostředek – a potom Bůh dá efekt, který očekáváme.

muslimovéJak můžeme jako muslimové vytrvat na správné cestě a v každém okamžiku našeho života si být vědomi našeho životního smyslu, opravdových hodnot a podpořit sama sebe v připománíní si Boha? Zcela nezbytné minimum je plnit to, co nám Bůh přikázal jako povinnou modlitbu, půst, almužnu (přesněji zakát), a hadždž. Jenže to naplní jen malou část života, pár minut pro 5 denních modliteb (ráno, v poledne, odpoledne, večer a na začátku noci), odevzdání zakátu z přebytečného majetku a například jedna cesta na pouť hadždž za život. Celý zbytek života pak záleží na člověku, jak s ním naloží a jestli si bude připomínat Boha a smysl života. Ten, kdo chce opravdu těch 90% zbylého času strávit užitečně, následuje praxi proroka Mohameda a využívá každodenních událostí běžného života k tomu, aby si připomínal Boha, děkoval mu a prosil jej za odpuštění a požehnání. Jedná se o, pro nemuslimy, zcela běžné věcí, jako je probuzení, pohled do zrcadla, pohled na oblohu, popřání tomu, kdo kýchnul, odchod z domu, nebo skončení jídla a pití.

Kolikrát za den něco sníme, kolikrát za den vstoupíme do nějaké budovy nebo využijeme dopravního prostředku? Mnohokrát. Ale v jakém stavu se právě nachází naše víra (ímán), když například vycházíme z domu do školy či do práce? V jakém stavu je právě naše jistota v přesvědčení, že Bůh je jediným Bohem bez společníka, který řídí celý svět, a že po smrti přijde zúčtování a věčný ráj, nebo peklo. Upřímně, většina lidí si dnes tyto věci nepřipomíná a nevyužívají těchto příležitostí ze sunny. Bůh řekl v Koránu ve významu: ***Připomínejte si Mě tedy, připomenu si Já vás (tj. milostí nad vámi) a děkujte Mi a nebuďte nevděční!*** (2:152) Chvála Bohu za to, že nám umožnil využít technologií, jako internet, abychom mohli oživit sunnu a oživit ummu. Jako muslimové jsme si vzájemně bratry a sestrami, vzájemně odpovědnými za druhé a víme, že když se budeme snažit, Bůh nás odmění za naši snahu. Není na nás, abychom druhé přivedli do náboženství, do mešit, nebo na kurzy Koránu… To je Bůh, který nakonec lidi přivede k víře a sunně. My jen vyvineme snahu a poprosíme Boha o pomoc a zpravíme ostatní o tom, co z našeho náboženství víme, i kdyby jen málo, nebo jen a pouze motivujeme, i kdyby jen příkladem a dobrým slovem. To je práce a odpovědnost každého muslima a muslimy, k tomu není zapotřebí mít odborné náboženské vzdělání ani nic jiného. Podstatná je správná víra (tauhíd, upřímná víra v Jedinečnost Boží) a jaqín (jistota v přesvědčení), níja (úmysl) a ichlás (upřímnost). To jsou vlastnosti, které jsou základem charakteru věřícího.

Není božstva kromě BohaA nyní dobrá zpráva pro toho čtenáře, který dospěl až sem: Prvním, kdo má užitek z úsilí, aby lidé žili podle Koránu a sunny, je on sám. Užitkem je požehnání, štěstí a úspěch na tomto světě a odměna na onom světě po smrti. Stejně, jako ten, kdo svolává lidi 5x denně k modlitbě, je zpravidla prvním, kdo je na modlitbě v první řadě přítomen.

Prosíme Boha, ať vede správnou cestou a usnadní život a zúčtování těm, kteří si Jej připomínají. Ať Bůh vede správnou cestu ty, kteří poslecnou Jeho rozkazu a snaží se uchránit sebe a své rodiny a ty, kteří jsou kolem něj, před ohněm pekelným. Ať Bůh usnadní každému, aby naplnil svou víru a byl v islámu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Ať Bůh obdaruje ze svého bohatství každého, kdo se snaží. Ámín.

Několik důležitých hadísů na téma prosby k Bohu:
Od Abú Hurejry je zaznamenáno, že posel Boží řekl: Není u Alláha nic vznešenějšího, nežli prosba“.
Od Anase je zaznamenáno, že posel Boží řekl: „Nezanechávejte prosby! S prosbou nikdo nedošel zatracení!
Od Abú Saída al-Chudrího je zaznamenáno, že posel Boží řekl: „Prosba muslima se neodmítá, kromě pokud prosí o hřích, nebo přerušování rodinných pout, a splněna je trojím způsobem – buď mu je dáno, oč prosí, nebo se mu prosba ponechá až na Soudný den, nebo je od něho odvráceno zlo, v souladu s jeho prosbou.“
Od ad-Dejlímího je zaznamenáno, že posel Boží řekl: „Není takového člověka, který by třikrát nepoprosil „můj Pane,“ aniž by mu Alláh neodpověděl slovy: „Tady jsem, služebníče Můj, štěstí Mé,“ a buď mu vyplní ještě na tomto světě, pokud bude chtít, anebo mu to odloží až na Soudný den, pokud bude chtít.“

Pro připomenutí Boha a naplnění předchozích myšlenek, zkuste si ustanovit něco ze sunny (i kdyby jen něco málo a i kdyby s obtížemi na začátku, v rodném jazyce, nebo, dokážete-li, pomocí arabštiny tak, aby nebyla pochybnost ve významu) za každé situace a vždy bez vyjímky každý den v roce. Lepší málo a trvale a vždy, než hodně, které nevytrvá dlouho. Zkuste se naučit říkat nějaké z  jednoduchých du´á (proseb) vždy při některých příležitostech a uvidíte, že Bůh vám sešle požehnání a obdaruje vás tak, jak uzná za nejlepší. Důležitá je snaha. Dary a vedení pak přijde od Boha.

Například jednoduché, ale časté prosby, připomenutí a poděkování Bohu:

1) Co říct při probuzení:
الحَمْدُ لله الذِي أحْيَانا بَعْدَ مَا أمَاتَنَا وإلَيْهِ النَشُور
Al-Hamdu li-lláhi l-ladzí aHjáná ba3da má amátaná wa ilajhi n-nušúr
Chvála Bohu, jenž oživil nás poté, co nás usmrtil* a u Něho jest vzkříšení.
*) Tzn. „seslal na nás spánek“, neboť ten jeví se bratrem smrti

2) Co říct před vstupem na toaletu:
بسم الله)، اللهُمَّ إنّي أعُوذُ بِكَ مِنَ الخُبْثِ والخبائِثِ)
(bismi lláhi) alláhumma inní a3údzu bika mina l-chubsi wa l-chabá´is
(Ve jménu Božím) ó Bože, já věru utíkám se k tobě před neřestí a špatnými skutky.

3) Při odchodu z domu:
بسم الله ، توكَّلْتُ على الله ، ولا حَوْلَ ولا قُوةَ إلا بالله
Bismi lláhi, tawakkaltu 3alá lláhi, wa lá Hawla wa lá quwwata illá bi lláhi
Ve jménu Božím, spoléhám se na Boha, neboť není moci ani síly, kromě u Boha.
nebo ve významu: Ve jménu Božím, spoléhám se na Boha, neboť jen Bůh dává moc a sílu.

4) Při odložení oblečení:
بسم الله
bismi lláhi
Ve jménu Božím

5) Před omýváním:
بسم الله
bismi lláhi
Ve jménu Božím

6) Před každým jídlem:
بسم الله
bismi lláhi
Ve jménu Božím

7) Jestli někdo zapomněl říct „bismilláhi“ před jídlem, ať řekne při jídle:
بِسمِ الله في أوله وآخره
Bismilláhi fí awwalihi wa áchirihi
Ve jménu Božím od jeho počátku do jeho konce


Pro další prosby a připomenutí můžete vyhledat například sbírku „Pevnost muslima“, která je dostupná i na internetu ve všech jazycích, včetně češtiny. Samozřejmě pro ty, kteří dosud duá neznají, nebo mají potíže s výslovností v arabštině, naučit se nějaké jednodušší a kratší prosby, které se ale opakují často (jako probuzení, jídlo, oblékání) a až potom případně nějaké delší, nebo ne tak frekventované.


Poznámka k výslovnosti arabských písmen, kdo nezná vůbec výslovnost u přepisu:
ch je podobné českému „ch“, trochu chrčivější
w se vyslovuje jako zakulacené „u“ (jako na začátku anglického slova jedena „one“)
H se vyslovuje jako zvuk, který se podobá zvuku, když chcete dýchnout na sklo aby se zamlžilo, nechrčivý zvuk mezi ch a h.
3 označuje hlásku, která v češtině neexistuje (jmenuje se 3ajn) a vyslovuje se jako hluboké hrdelní „a“ (zvuk podobný tomu, jako když chce někdo zvracet, dá se napodobit jako zdvojení „aa“ přičemž druhé „a“ má jiný tón)
dz jako ve slovenském slově bryndza
´ označuje zvuk zvaný „hemza“ (v textu označen jen tam, kde je zřetelný), je to mezinádech, kratičká pauza, která exituje i v češtině, když chcete rozlišit například dva výrazy „vidím kočku“ (zvíře) a „k očku na punčoše“ (k malému oku). Druhý výraz by se zapsal s hemzou jako „k´očku na punčoše“.
s zde vyslovte jako anglické „th“ (jako na začátku anglického slova tři – „three“)
Čárka nad písmenem označuje délku.
Dvě stejná písmenka vedle sebe nevyslovujte dvakrát, ale vyslovte písmeno trochu prodlouženě, jako byste se chtěli zastavit, ale pak pokračujete. Například Alláh: Allll….áh
Ve výrazu bismi lláhi vyslovte jméno boží měkce, blízko „bismi lléhi“
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Muslimská komunita v ČR, Společenost - islamizace se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.