Modlitba teráwíh

Co je teráwhíh
Modlitba teráwíh (ar. salátu ´t-terawíh) se myslí noční nepovinná společná modlitba během ramadánu.

Status modlitby taráwíh
Podle konsensu muslimských učenců, který uvádějí Ibn Rušd a Newewí, není tato modlitba povinnou, ale doporučenou, dobrovolnou, podloženou v autentické tradici Božího posla Mohameda (s). V následujících dvou věrohodných podáních je vzpomenuta přímo tato modlitba. Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel (s) pravil: „Kdo stráví ramadán v noční modlitbě, věříce v Alláha a hledajíce odměnu pouze u něj, tomu budou odpuštěny jeho předešlé hříchy.“ Amr ibn Murra al-Džuhení vzpomíná událost, kdy jistý muž ze sídla zvaného Kudá´a přišel za Prorokem (s) a zeptal se jej: „Posle Boží, dosvědčím-li, že není božstva kromě Alláha a že ty jsi Jeho Prorok, pokud se budu modlit pět povinných modliteb, postit Ramadán a modlit se noční modlitbu v ramadánu a dávat zekát, v čí společnosti jsem?“ „Kdo zemře a konal vzpomenuté, je s upřímnými a s mučedníky.
Nepovinné modlitby je lepší modlit se doma a samostatně, kromě těch z nich, o nichž je přenesen autentický důkaz, že se v době Proroka (s) praktikovaly jinak. Příkladem je právě terawíh.

Průběh modlitby terawíh
Modlitba terawíh, jak je známa ze Sunny, se sestává z 11 rek’át = cyklů (8 rek’át sama modlitba a 3 rek’át modlitba witr, jak potvrzuje podání od Džábira). Tak je zaznamenáno od ‘Áiše: „Posel Boží se v ramadánu i mimo ramadán nemodlil více nežli jedenáct rek’át. Pomodlil se čtyři a neptej se na jejich délku a krásu. Pak se pomodlil další čtyři a neptej se na jejich délku a krásu. Poté se pomodlil tři rek’át.“ V jiném podání je upřesněno, že míval ve zvyku modlit se čtyřikrát po dvou rek’átech, což zastupuje většina, na rozdíl od Abú Hanífy, který se drží spíše podání o dvakrát po čtyřech rek’átech. Tuto praxi pak zdědili sahába. Omar nařídil Ubejjovi ibn Ka’b a Temímovi ad-Dárímu, aby ve svých sídlech vedli modlitbu terawíh stylem 8+3 rek’át. Posel Boží také schválil Ubejjovi jeho terawíh pro svou rodinu doma, který byl stejného typu.

Od Omara se traduje další, několika podáními rozšířený názor, že teráwíh sám o sobě nemá osm, ale dvacet rek’át. Je známo, že Omar sám se takto teráwíh modlil, ale spíše je to jeho osobní praxe a názor, od Proroka (s) není známo nic, co by to podporovalo, ani nic, co by to vyvracelo. Existuje několik slabých podání spojujících takový typ terawíhu s Prorokem (s), ale všechny je traduje Abú Šejba Ibráhím ibn Osmán al-Kúfí, který je velmi slabým tradentem. Stejný názor se traduje i od Alího ibn Rebí’y a dalších, leč když al-Mubárekfúrí detailně rozebral každé z těchto podání, zjistil, že obsahuje vadu v řetězci tradentů jako nespojitost, neznámé osoby a slabé vypravěče. Navíc si tato podání protiřečí se spolehlivějšími. Dále existují i jiné názory, zmiňující ještě větší počet rek’átů, jenže ty se opírají o podání, která jsou ještě slabší nežli ta o Omarovi.

Ve věrohodných podáních není specifikováno, co z Koránu přesně Prorok (s) během teráwíhu recitoval. Je známo o Prorokovi, že recitovával na jediném rek’átu súry Bekara, Nisá´ a Álu ‘Imrán, poté vytrval v každé modlitební pozici srovnatelnou dobu, jako recitoval. Lidé modlící se za Ubejjem se kvůli délce stání během modlitby opírali o hole. Podle praxe Proroka a selef není správné s teráwíhem spěchat, ani recitovat krátké súry, či jen jednotlivé verše. Je však možno modlitbu usměrnit, tedy zkrátit, vzhledem k potřebám modlících se, aby to pro ně nebylo příliš namáhavé.

Co se týče praxe nahlížet do mushafu během recitace na modlitbě teráwíh, je lepší se tomuto vyhnout a recitovat raději to, co známe z Koránu zpaměti, neboť to není praxí selef, nepodněcuje to touhu učit se Korán zpaměti a zamezuje to vykonávání některých dobrovolných aktů během modlitby, jako je překřížit pravou ruku přes levou a upírat pohled na místo sedždy. Také svou modlitbu činí méně dokonalou doprovodnými pohyby, jako je obracení stránek apod. Navíc imámové Merwezí a Ibn Abí Šejba označovali tuto praxi za napodobování křesťanů. V případě nutnosti je však i toto možno, což je podloženo podáním, že ‘Áiša požádala svého sluhu Zekwána, aby jí byl při teráwíhu imámem a on při modlitbě nahlížel do mushafu.  To je i názor imáma Málika. Někteří učenci, jako imám Abú Hanífa, byli toho názoru, že nahlížení do mushafu během modlitby modlitbu ruší, ale nenacházejí pro tento svůj názor žádný jasný důkaz.


Chcete-li vytvořit, rozšířit, nebo doplnit text, napiště na: islamskavyzva@yahoo.com