Víra v osud (qadar)

Víra v osud – dobrý, či špatný a smíření se s tím je součástí islámské víry. Člověku se někdy může zdát – a bude mít naprostou pravdu – že se jeho svoboda podobá svobodě cestujícího v jedoucím autě nebo na plovoucí lodi, že tedy je svobodný, ale do velké míry omezený uvnitř těchto dvou dopravních prostředků. Cítí, že nemůže překročit okraj lodi, aniž by spadl do vln, ani nemůže otevřit auto a vystoupit, aniž by si způsobil úraz. Znamená to, že existují vnější stavy, které se týkají našeho života, jeho délky, našeho zdraví nebo nemoci a které mohou člověka ovlivnit tak, že jim nemůže uniknout. Každý člověk má předurčeno, co jej potká dobrého či špatného a je na něm, jak se s tím vyrovná. Muslim si z tohoto důvodu nemůže stěžovat na nemoc, neštěstí, smrt apod., protože ví, že je to součástí Božího plánu, a naopak se s tím bez velkého smutku vyrovná.

Osud se skládá ze čtyř úrovní:

– vědění – al ilm: věříme, že Alláh je Vševědoucí. Ví, co bylo, co bude, jak to bude, na věky, svým věčným věděním. Není možné, aby se Alláh dozvěděl něco nového, co ještě nevěděl, a není možné, aby zapomněl něco, co už věděl;

– předepsání – al kitába: věříme, že Alláh Nejvyšší předepsal na chráněné tabulky (al-lawhu l-mahfúz) to, co se stane až do dne vzkříšení
Bů pravil v súře Pouť:70 ve významu „Což nevíš, že Bůh zná vše, co na nebi je i na zemi? A vše to je věru v Knize zapsáno, a to je pro Boha vskutku velmi snadné.“ ;

– vůle – al mašía: věříme, že Alláh Všemohoucí chtěl všechno, co je na nebi a na zemi, žádná věc nemůže existovat bez jeho vůle. Co Alláh chce, stane se, co Alláh nechce, nestane se;

– stvoření – al chalq: věříme, že Alláh je, jak pravil v súře Skupiny 62-63 ve významu: „Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho, Jemu patří klíče od nebes i od země. A ti, kdož nevěří ve znamení Boží, ti věru ztrátu utrpí.“

Tyto čtyři úrovně zahrnují všechno, co činí Alláh sám, všechno, co dělají jeho služebníci (slova, skutky, i to co zanedbají); tyto činy Alláh zná, jsou u něj zapsány, stvořil je a umožnil je. Bůh pravil v Koránu: „A kdyby Bůh byl chtěl, nebyli by tak učinili.“ (súra Dobytek:137)


Zároveň dal Bůh dal do služeb Svých služebníků volbu a sílu, kterou uskutečňují své činy.

Důkazy:

a) slovo Boží
súra Kráva:223 ve významu „Ženy vaše jsou pro vás polem, vcházejte tedy na pole své, odkud chcete.“
súra Pokání:46 ve významu „Kdyby byli chtěli vytáhnout do boje, věru by byli činili nějaké přípravy.“

Allah nám tedy sděluje, že služebník uskutečňuje své sexuální vztahy ze své vůle a připravuje se na boj na cestě Allahově ze své vůle.

b) to, že nám Bůh dává příkazy a zákazy: kdyby služebník neměl volbu ani sílu, znamenalo by takové vedení, že se mu ukládají věci, které nemůže uskutečnit. A to se neshoduje s moudrostí a milosrdností Boha Nejvyššího, který je pravdivý ve svých slovech a řekl v súře Kráva 286: ve významu „Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné.“

c) Pochvala člověku, který dělá dobré skutky, a kárání člověka, který dělá chyby a soud za tyto činy v Soudný den. Pokud by čin služebníka nebyl důsledkem jeho svobody a vlastního výběru, bylo by zbytečné chválit ho za dobré činy a bylo by nespravedlivé trestat ho za špané činy. Alláh je dalek toho, aby se dopouštěl zbytečných nebo nespravedlivých věcí.

d) To, že Alláh vyslal posly. V súře Ženy:165 v českém významu pravil Stvořitel: (A dali jsme vnuknutí poslům) „aby lidé po jejich příchodu neměli výmluvy právoplatné proti Bohu.“ Pokud by služebník neuskutečňoval své činy díky své vůli a svému vlastnímu výběru, mohl by se na to před Bohem odvolávat, což se příčí výše uvedenému verši

e) To, že každý člověk, který něco udělá, zažívá svobodu volby, že to může udělat nebo nemusí a není k tomu nijak nucen. Člověk vstane, posadí se, vejde, odejde, cestuje a zůstává, všechno podle své vůle. V žádném okamžiku necítí, že by ho k tomu někdo nutil, naopak, jasně rozlišuje mezi tím, co dělá naprosto ze svého vlastního rozhodnutí, a mezi tím, co dělá pod nátlakem jiného člověka. Je také nutné upozornit, že islámské právo moudře rozlišuje mezi těmito dvěma situacemi. Islámské právo netrestá toho, kdo jednal pod nátlakem, pokud jde o Boží právo nad svými služebníky (například pokud někdo popřel existenci Boha pod nátlakem). Vidíme, že hříšník nemůže tvrdit, že za hřích, který spáchal, může osud, protože hřích páchá z vlastního výběru, aniž by věděl, že to Bůh pro něj předepsal, protože nikdo nezná svůj osud, dokud se nestane to, co bylo předepsáno.  V súře Luqmán: 34 ve významu: „Žádná duše nezná, co si zítra vyslouží, žádná neví, ve které zemře zemi.“

Alláh nesouhlasí s tvrzením toho, kdo se odvolává na tlak osudu v súře Dobytek:148 pravil ve významu: „A řeknou ti, kdož k Bohu přidružují: „Kdyby Bůh chtěl, nebyli bychom modloslužebníky my ani naši otcové“ Bůh zná rozhodnutí nás všech v minulosti i budoucnosti. Odmítne-li někdo z vlastní pýchy víru v Boha a islám (ať už by to bylo v budoucnosti), Bůh o tom ví a potrestá ho – zapečetí mu srdce a posílí mu jeho nevíru, takže ať už by slyšel a viděl cokoli, jen to posílí jeho nevíru. Bůh pravil v Koránu v súře Kráva:6-13 ve významu: Však věru je lhostejno pro nevěřící, zda napomínáš je, či nikoliv – stejně neuvěří! Bůh srdce jejich i sluch jejich zapečetil a přes oči jejich clonu položil a pro ně je určen trest hrozný. Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: „Věříme v Boha i v den soudný,“ zatím však jsou nevěřící. Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení. V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali. A když se jim řekne: „Nešiřte pohoršení na zemi!“, tu odpovídají: „My ji jen polepšujeme!“ Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o tom ponětí? A když se jim řekne: „Uvěřte, jako již uvěřili tito lidé!“, tu odpovídají: „Cožpak máme věřit tak, jako tito ,hlupáci?“ Zdaž však nejsou právě oni hlupáci, jenže o tom nevědí?

Říkáme hříšníkovi, který se skrývá za osud: proč nedělá dobré činy a nepředpokládá, že to Bůh pro něj předepsal?

Prorok (s) řekl společníkům, že každý člověk má předepsané místo v ráji nebo v pekle. Řekli: „Máme na to spoléhat a zanechat (dobrých) činů?“ Odpověděl: „Ne, dělejte, neboť pro každého bude lehké to, co pro něj bylo předepsáno.“ (Al Bucharí podle hadísu Ali Ibn Taliba).

Hříšníkovi, který se ospravedlňuje osudem, říkáme, že kdyby chtěl jet do Mekky a měl před sebou dvě cesty – jednu nebezpečnou a těžkou, druhou bezpečnou a lehkou, vybral by si určitě tu druhou a v žádném případě tu první. Ale potom by určitě říkal „Bylo to pro mě předepsáno, byl to můj osud.“ A kdyby si vybral první cestu, ostatní lidé by mu říkali, že je blázen. Kdyby mu někdo nabídl dvě zaměstnání, první s dobrým platem, a druhé s menším platem, určitě by si vybral to první a nechal by to druhé. Proč si tedy sám vybírá jako skutky pro příští život špatné skutky a svádí to na osud? Kdyby ho postihla nemoc, běžel by a tloukl na dveře u všech lékařů, aby ho vyléčili, přetrpěl by bolest případné operace a hořkou chuť léků. Proč tedy nevynaloží stejné úsilí na to, aby vyléčil nemoc, která kvůli jeho hříchům zasáhla jeho srdce?

Věříme, že nemůžeme připisovat zlo Bohu, protože jeho milosrdenství a moudrost jsou dokonalé. Prorok (s) řekl: „A zlo se Ti nepřipisuje.“ (zaznamenal Muslim) To, co vnímáme jako zlo, které existuje jako důsledek Božího předepsání, však není čisté zlo. Naopak, jedna situace může být i zlo i dobro pro stejnou osobu. Jedna situace také může být zlo pro jednu osobu a dobro pro jinou osobu. Neštěstí na zemi, jako sucho, hlad, nemoc, chudoba a strach, jsou sama o sobě zlem (nebo trestem), ale v jiném kontextu mohou být dobrem, podle slova Nejvyššího v súře Byzantinci:41 „A objevila se na pevnině i na moři spoušť za to, co ruce lidí způsobily, aby tak Bůh jim dal okusit část z toho, co si vysloužili – snad se obrátí.“ Možnost uříznout ruku odsouzenému zloději nebo popravit odsouzeného vraha je pro ty, kteří se provinili, zlem. Ale je to pro ně také dobro, protože jim budou odpuštěny hříchy v tomto životě a Alláh je v příštím životě podruhé nepotrestá. Kromě toho je to dobro také proto, že toto zlo zabraňuje konání jiného zla a v důsedku způsobuje dobro – zamezí zločinu preventivně.


Chcete-li vytvořit, rozšířit, nebo doplnit text, napiště na: islamskavyzva@yahoo.com

Reklamy