Vyznání víry – Šaháda

1. Co je to šaháda?

Toto slovo je původem arabské (arabsky: الشهادة ) . V českém přepise je možné psát „šaháda“ i arabskému originálu výslovností bližší „šeháda“. Slovo jazykově znamená: „vyznání, svědectví, dosvědčení“.

Toto slovo je používáno v islámské terminologii a právu šaría, kde znamená:
„dosvědčení islámské víry“. Tímto dosvědčením člověk veřejně přijímá islám a akceptuje tak islámskou věrouku kompletně, tedy dosvědčuje 1) víru v Jednoho Boha 2) víru v anděly a džiny 3) víru v seslaná Písma (z nichž je kompletně dochováno jen slovo Boží – Korán) 4) víru ve všechny proroky a posly Boží  5) víru v Soudný den 6) víru v osud. Těchto 6 bodů se nazývá „články islámské víry“.

2. Text šahády:

Text šahády obsahuje dvě věty, proto se také někdy označuje za „šahádatán“ neboli česky „dvojí dosvědčení“.

Text zní:
لا إله إلا الله   čteno v českém přepise: [lá iláha illalláh]
což znamená v českém významu“Není božstva kromě jediného Boha

محمد رسول الله   čteno v českém přepise [Muhammadun rasúlulláh]
což znamená v českém významu „Mohamed je Posel Boží“

3. Pronesení šahády při přijmutí islámu

Pronesením šahády člověk uznává islám, tedy stav, kdy uznává autoritu, atributy a jedinečnost Boha, což popisuje jedinečný termín tewhíd. Islám znamená odevzádní se do tohoto stavu v míru a pokoji. Podmínkami pro uznání této šahády jsou v šaríatském právu všeobecně:
1) Znalost, související s rozpoznáním Alláha jako jediného pravého Boha od ostatních objektů uctívání a odsouzení všech božstev uctívaných kromě Alláha za nepravdivá. Znamená nevěřit, že mohou přinést užitek či způsobit škodu.
2) Jistota, tj. že víra v Boha musí být čistá a prostá pochybností.
3) Přijetí, tzn. přijmout všechny podmínky vyplývající z prohlášení víry.
4) Podřízení, tzn. poslušně a ochotně být spokojen s Alláhem jakožto jediným Pánem a Muhammadem (s), jako posledním prorokem.
5) Pravdivost, tzn. plnit z toho vyplývající požadavky pravdivě.
6) Upřímnost, tzn. nutnost být upřímní v uctívání Alláha a věnovat všechny projevy uctívání pouze Jemu Jedinému.
7) Láska k Bohu, vznešená láska k Alláhu, Jeho Poslu Muhammadovi y a láska ke všem jedincům oddaným a poslušným Alláhovi, což znamená milovat všechny muslimy.

(Je potřeba připomenout, aby nedošlo k nedorozumění, že šarítské právo řeší i otázky upřímnosti a víry, které spadají do sféry mezi člověkem a Stvořitelem. To se obvykle zaprávo například v Česku neoznačuje, a říká se tomu různě jinak, jako svědomí, vztah mezi věřícím a Bohem apod., nebo to lidé nemají potřebu ani označovat, protože to v jejich životě chybí)

Pro platnost šahády stačí vyřčení její základní formy, ale v praxi se slavnostně pronáší v souvětí:
„Prohlašuji, že není boha kromě Alláha a prohlašuji, že Muhammad je poslem Alláha.“
V arabštině foneticky přepsáno to zní takto: [Ašhadu an lá iláha illalláh wa ašhadu anna Muhammadan rasúlulláh].

Svědkové nejsou nezbytně nutní proto, abyste se stali muslimem při vyřčení šahády. Bůh zná všechno a ví i o tom, že jste řekli šahádu sami a jste tedy před Bohem muslimy. Chcete-li ale potvrzení o své víře v komunitě, nebo písemně, je potřeba říct šahádu před svědky = dvěma jinými muslimy.


Chcete-li vytvořit, rozšířit, nebo doplnit text, napiště na: islamskavyzva@yahoo.com

Reklamy