Povinná almužna – Zakát

Zakát je jedním z pilířů islámu v praxi. V žádném jazyce neexistuje slovo, které vystihuje koránský termín zakát a jeho význam. Není ta jen forma dobročinnosti nebo darování almužen nebo daň či desátek. Není to ani výraz vděčnosti; jsou to všechny tyto věci, avšak vzájemně propojené a ještě něco navíc. Není to jen odečtení jistých procent z majetku jednotlivce, je to významně obohacení a duchovní investice. Zakát není jen dobrovolný příspěvek někomu nebo určité věci, nejde ani o vládní daň, které se chytrý člověk bez mravních zábran dokáže zbavit. Jde spíše o povinnost nařízenou Bohem a vykonávanou muslimy v zájmu společnosti jako celku. Koránské slovo zakát nezahrnuje tedy jenom dobročinnost, almužny, desátek, laskavost, úřední daň, dobrovolné příspěvky atd., ale spojuje všechny tyto záležitosti se zbožnosti a s duchovními a také morálními motivy. Proto nemůže v žádném jazyce existovat pro slovo zakát přesný překlad, protože Korán, Kniha Boží, je knihou navýsost původní.
Doslovný a jednoduchý význam slova zakát je čistota. Technický význam tohoto slova určuje výroční výši naturálií nebo peněz, které každý muslim musí rozdělit mezi oprávněné příjemce. Avšak náboženský a duchovní význam zakátu je mnohem hlubší a životnější. Stejně tak i jeho humanitární a společenskopolitická hodnota.

Účinky zakátu
1. Zakát očišťuje majetek zámožných lidí od dílů, které mu nenáležejí, dílů, které musí být rozděleny mezi oprávněné příjemce. Jestliže se zakát splácí v penězích, pak by se určité procento bohatství mělo okamžitě správným způsobem rozdělit, protože vlastník majetku nemá na vlastnictví dané částky morální ani právní nároky. Jestliže to neudělá, ponechává si určitě něco, co mu nepatří. Dopouští se tedy korupce a prostého uchvácení majetku z kteréhokoli hlediska, ať už morálního a duchovního, právního a obchodního. Znamená to, že neoprávněně držená procenta znečišťují a uvádějí do nebezpečí celý majetek oné osoby. Jestliže však jsou částky náležející chudým sebrány a rozděleny mezi oprávněné příjemce, pak zbývající díl majetku bude čistý a oprávněný. Čistý kapitál a oprávněné majetky jsou hlavními požadavky neustálé prosperity a poctivých obchodů.
2. Zakát nejen očišťuje majetek vlastníka, ale očišťuje také jeho srdce od sobectví a touhy po bohatství. Zpětné očišťuje i srdce příjemce od závisti a žárlivosti, od nenávisti a nejistoty; namísto toho zakát v jeho srdci posiluje dobrou vůli vůči přispívajícímu a přání všeho dobrého jeho osobě. Společnost se tím rozsáhle očistí a osvobodí od třídního boje a podezřívání, od špatných pocitů a nedůvěry, od korupce a rozkladu a od všech podobných zel.
3. Zakát snižuje strádání potřebných a chudých členů společnosti na minimum. Jde o nejpříhodnější útěchu méně šťastných lidí, přesto však je hlasitou výzvou ke všem, aby si vyhrnuli rukávy a vylepšili svůj úděl. Pro potřebné znamená, že jde o přirozené nouzové opatření a že by na zakátu neměli být naprosto závislí, že musí něco udělat pro sebe a také pro ostatní. Pro dárce je zakát výzvou, aby se pokusil vydělat víc, aby mohl příště více přispět. Pro všechny zainteresované strany je zakát, přímo či nepřímo, otevřenou pokladnicí duchovních investic, které se hojně vracejí.
4. Zakát je zdravou formou vnitřní bezpečnosti před sobeckou hrabivostí a společenskými rozbroji, před vnikáním a pronikáním podvratných ideologií. Zakát je účinnym nástrojem zušlechťování ducha společenské odpovědnosti na straně přispěvatele a pocitu bezpečí a sounáležitosti na straně příjemce.
5. Zakát je živým projevem duchovního a humanitárního ducha, vzájemného působení mezi jednotlivcem a společností. Zdravě ilustruje skutečnost, že i když islám neomezuje soukromé podnikání a neodsuzuje soukromé vlastnictví, přesto nepřipouští sobecký a hamižný kapitalismus. Je to výraz obecné islámské filozofie, která volí umírněný a smířlivý, avšak kladný a účinný způsob vztahů mezi jednotlivcem a společností, mezi občanem a státem, mezi kapitalismem a socialismem, mezi materialismem a duchovnem.

Výše zakátu
Každý muslim, muž nebo žena, který na konci roku vlastní zhruba patnáct dolarů nebo vyšší částku v hotových penězích nebo ve zboží, musí odevzdat zakát ve výši dvě a půl procenta. Má-li obnos v hotovosti, pak je záležitost jednoduchá. Jestliže však má člověk majetek v cenných papírech nebo ve zboží, pak musí na konci roku ohodnotit svůj majetek a odevzdat zakát rovněž ve výši dvě a půl procenta celkové hodnoty svého majetku. Jestliže je jeho majetek uložen v nemovitostech, například v činžovních budovách a továrnách, pak by se výše zakátu měla řídit výší čistého zisku, ne hodnotou majetku. Jestliže však postavil budovy a domy pro obchod nebo na prodej, pak by se zakát měl vypočítávat z celkově hodnoty tohoto majetku. Také je-li někdo věřitelem a dlužník je spolehlivou osobou, pak by měl zaplatit zakát z částky, kterou půjčil, protože jde stále o část jeho zaručeného bohatství.
Ve všech případech bychom měli mít na paměti, že člověk platí pouze z čistého přebytku. Výdaje, náklady na rodinu, nezbytné platby a splatné půjčky mají přednost, zakát se platí pouze z čistého finančního přebytku každého člověka.
Rovněž bychom neměli zapomínat, že sazba dvě a půl procenta je jen minimum. V časech nouze nebo stoupajících potřeb neexistuje žádné omezení, čím víc člověk dá, tím lépe pro všechny zúčastněné strany. Rozdělování zakátu slouží všem účelům, pro něž se jinde zakládaj( četné nadace. Zakátové fondy nahrazuji všechny tyto fondy a nadace. Existují historické zprávy, které dosvědčují, že v dějinách islámské vlády byly doby, kdy nebylo člověka, jenž by byl oprávněn k získání podpory ze zakátu; každý poddaný – muslim, křesťan nebo žid – v celém ohromném islámském impériu měl dost, aby dokázal uspokojit svoje potřeby, a vládcové proto museli odkládat zakátové poplatky do státní pokladnice. Dokazuje to, že v případě správného uplatňování zakátových zákonů dochází ke snižování počtu potřebných občanů a k obohacení státní pokladny do takové míry, že nejsou žádní chudí nebo potřební občané a vytvářejí se ohromné přebytky.

Spolehlivá moc tohoto účinného opatření vyvěrá ze skutečnosti, že jde o Boží příkaz, nařízení samotného Boha. Zakát není osobni záležitostí nebo dobrovolným příspěvkem, je to povinnost a za je jí dodržování je člověk zodpovědný přímo Bohu. Protože zakát je součástí Božího zákonodárství, které se uskutečňuje ve společném zájmu, není žádnému muslimovi dovoleno, aby ho zanedbával. Když se správně nedodržuje, musí zasáhnout patřičné státní orgány, vystoupit na ochranu obecného zájmu a prosadit tuto instituci do praxe.

Náležití příjemci zakátu
Svatý Korán uvádí tyto náležité příjemce zakátu:
1. Chudí muslimové, aby se ulevilo jejich strázním.
2. Potřební muslimové, aby získali prostředky, s jejichž pomocí si mohou vydělávat na živobytí.
3. Muslimští konvertité, aby se jim umožnilo usadit se a vyhovět jejich nečekanym potřebám.
4. Muslimští váleční zajatci, aby bylo možno je vykoupit ze zajetí.
5. Zadluženi muslimové, aby se mohli osvobodit od svých závazků vyvolaných naléhavou nutností.
6. Muslimští zaměstnanci pověření muslimským vládcem vybíráním zakátu, aby bylo možné vyplatit jim mzdy.
7. Muslimové sloužící Bohu výzkumem nebo studiem nebo šířením islámu. Přidělené prostředky pokrývají jejich výdaje a pomáhají jim pokračovat v činnosti.
8. Muslimští poutníci, kteří uvízli v cizí zemi a potřebují pomoc.
Náležitým příjemcem zakátu je člověk, který nemá prostředky na pokrytí nejnutnějších potřeb nebo na konci roku nemá předepsané maximum patnácti dolarů. Jestliže někdo vlastní toto maximum nebo více, stává se z něj přispěvatel, ne příjemce zakátu. Jestliže příjemce obdrží svůj díl a zjistí, že dostačuje pro jeho neodkladné potřeby a hraničí s předepsanym maximem, neměl by přijmout více. Měl by vrátit prostředky, které přijal nad tuto hranici, aby mohli byt obdarováni další oprávněni příjemci.

Zakát lze rozdělovat přímo jednotlivcům z jedné nebo více uvedených skupin nebo dobročinnym organizacím, které o tyto lidi pečují lze je také rozdělit formou stipendií výborným a slibnym muslimskym studentům a badatelům nebo ve formě příspěvků dobročinnym organizacím a veřejnym institucím, které se o tyto skupiny obyvatel starají.

Invalidní nebo nemohoucí chudý muslim má přednost před zdravym člověkem, který je schopen vydělávat. Přispěvatel by se měl při vyhledávání nejpotřebnějších příjemců řídit podle svého nejlepšího úsudku.

Daně, které dnes platíme vládám, nenahrazují tuto náboženskou povinnost; zakát musíme chápat jako zvláštní povinnost a platit jej odděleně, tedy vedle vládních daní. Muslimové v Severní Americe však mohou využít daňových zákonů, které umožňují jisty odečet od daně v případě příspěvků na dobročinné účely. Měli by vyplácet zakát náležitym příjemcům a požadovat, aby se jim tyto částky odečítaly od daní.
Přispěvatel by se také neměl vykonáváním této povinnosti pyšnit nebo se snažit získat slávu. Měl by tuto povinnost plnit co nejneokázaleji, aby ho nepostihlo pokrytectví nebo touha po slávě, která všechny dobré skutky ruší. Jestliže však uvedeni jeho jména nebo výše příspěvku ve známost může povzbudit i jiné k plnění této povinnosti, je to v pořádku.

Zakát se také vztahuje na dobytek nebo zemědělské výrobky. Podíl placené touto formou se mohou případ od případu lišit a vyžadují podrobnou diskusi. Odkazujeme proto čtenáře na propracované zákonné náboženské zdroje.


Chcete-li vytvořit, rozšířit, nebo doplnit text, napiště na: islamskavyzva@yahoo.com

Reklamy