ISLÁM

Kdo dokáže přečíst následující body vybraných témat o islámu bez předsudků a zamyslí se nad nimi, může změnit svůj názor na islám a pozemský život.

  1. O islámu všeobecně
  2. Islám
  3. Univerzalita islámu a různé kultury
  4. Alláh
  5. Prorok
  6. Hodnocení činnů
  7. Demokracie
  8. Ženy
  9. Oblékání
  10. Takkíja

seal islam red1) O ISLÁMU VŠEOBECNĚ
Islám je to skutečné náboženství, které nám Bůh určil a seslal ho se svými proroky pro všechny lidi ve všech dobách a místech. Krásně to ukazuje i jeho název – islám. Název není podle nějaké osoby jako křesťanství podle Krista nebo buddhismus podle Buddhy, podle určitého místa jako hinduismus podle oblasti Indie či podle jistého kmene jako judaismus podle kmene Juda apod. To protože to není lidský výtvor. Název je určený Bohem a je obecný pro všechny lidi – odevzdání se. To je přesný překlad slova islám.

Co znamená odevzdat se? Muslim, v překladu odevzdaný, je každý člověk, který má ve svém srdci na prvním místě Boha. Když se modlí, modlí se jen k Němu a přímo. Neobrací se k Bohu přes prostředníky, ať už to jsou andělé, proroci či tzv. svatí. Jeho srdce je jen pro Boha. Jen Jemu se podrobuje a jen od Něj přijímá řád a zákony pro svůj život. Aby však toto odevzdání se bylo úplné, je nezbytná ještě jedna věc – správný zdroj informací. My jakožto jedni z Božích stvoření nemůžeme pochopit Boží podstatu a poznat Jeho vlastnosti a cestu vedoucí k Němu, dokud nám to On sám neprozradí. Filozofové a další lidé se k těmto věcem pokouší dostat svými filozofickými úvahami, což nelze. Právě proto je třeba si najít spolehlivý zdroj, který pochází od Boha a ve kterém najdeme ze zmíněných věcí to, co potřebujeme znát. K tomuto účelu Bůh seslal proroky. Jelikož je náboženství pro všechny lidi, byl prvním prorokem a muslimem praotec lidí Adam. Po něm přicházeli další proroci jako např. Noe, Abrahám, Ismael, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Ježíš a poslední z nich – Muhammad. Všichni vyzývali lidi k tomu samému – aby se odevzdali Bohu. Každý člověk má proto povinnost se odevzdat Bohu a následovat toho proroka, který byl seslán k němu, čímž se stává muslimem – odevzdaným. Tím pádem je muslimem každý, kdo ve kterékoliv době a kterémkoliv místě uctíval jen Boha, nikoho k Němu nepřidružoval, obracel se na Něj přímo, bez prostředníků, a následoval proroka, který k němu byl seslán. Člověk, který se v době Adama odevzdal Bohu a následoval Adamovo učení, byl muslim – odevzdaný. Člověk, který se v době Mojžíše či Ježíše odevzdal Bohu a následoval Mojžíšovo či Ježíšovo skutečné učení, byl také muslim – každý podle toho, v době kterého proroka žil. Jak vidíte, islám věří v Ježíše, ale nepřikládá mu žádné božské vlastnosti, nýbrž říká, že Ježíš, který se narodil z matky bez otce, z panny Marie, byl pouze člověk a prorok, který jako všichni ostatní proroci učil lidi správnou cestu vedoucí k Bohu.

Posledním prorokem, kterého Bůh seslal, byl prorok a posel Boží Muhammad, ať mu Bůh žehná a dá mír. Jelikož byl poslední, jeho univerzální = poselství je určeno všem lidem až do Soudného dne. Žádný další prorok už po něm nepřišel ani nepřijde, a proto islám říká, že každý člověk, který se chce po příchodu proroka Muhammada odevzdat Bohu, má povinnost následovat právě jeho, protože on je ten poslední. Každý z předchozích proroků byl seslán k určitému lidu v určitý čas. Jen prorok Muhammad, protože byl poslední, byl seslán ke všem lidem v jeho době i po něm. Proroci před ním měli vždy od Boha nějaký zázrak, kterým dokazovali lidem, že jsou Boží poslové. Muhammad se však liší od ostatních proroků tím, že jeho poselství je určeno i lidem, kteří přijdou dlouho po něm, a proto je třeba, aby po sobě zanechal věčný zázrak, který bude všem lidem i po jeho smrti dokazovat pravdivost jeho poselství. Tímto věčným zázrakem je poslední z Božích knih – Korán. Každý, kdo si Korán přečte s upřímným úmyslem, pozná, že to není lidské dílo, nýbrž Boží kniha. Číst s upřímným úmyslem znamená číst pro poznání pravdy – pokud zjistím, že to je pravda, přijmu to, a pokud zjistím, že ne, tak ne. Člověk, který otevře Korán s úmyslem najít něco, co může vytrhnout z kontextu a použít proti muslimům, podvádí sám sebe. Vyzývám všechny čtenáře tohoto článku, aby si přečetli Korán s upřímným úmyslem a seznámili se skrz tento informační server s islámem. Ten, kdo hledá pravdu upřímně, Bůh ho k ní dovede, protože On je Milostivý. Ten však, kdo se povyšuje a odmítá se Bohu odevzdat, toho Bůh nechá bloudit, protože On ve skutečnosti nikoho nepotřebuje.

Kopie - nabozenstvi milosrdensvi2) ISLÁM
Slovo islám je odvozeno od arabského kořene „slm“, který kromě jiných věcí znamená mír. Viz pozdrav muslimů „selam alejkum“ tedy Mír s Vámi. Islám také znamená odevzdání se a podřízenost Bohu v míru. Existuje od stvoření lidstva jako vedení pro přemýšlivé a bohabojné lidi. Celý svět byl stvořen Bohem úmyslně a jako skutečnost. Každý člověk je svobodný v tom, jak chápe tuto skutečnost a jakou cestu (nebo jaké náboženství) si zvolí. Muslimové mají šířit informace o islámu, ale nikdo nemůže být nucen „uvěřit“.

3) UNIVERZALITA ISLÁMU A RŮZNÉ KULTURY
Lidé na celém světě má stejný původ a stejný smysl života. Liší se fyzickým vzhledem a kulturami. Islám je určen všem lidem na světě bez ohledu na místo, historickou dobu. Bůh dal lidem islám jako milosrdneství , dobrou zprávu a náboženství tak, aby jim vysvětlil smysl bytí a ulehčil pozemský život. Každý člověk se rodí s čistou duší bez dědičného hříchu. Rodí se s přirozeností stát se muslimem a s přirozenou touhou hledat odpovědi na otázky, které člověka s otevřeným srdcem a myslí přivedou k islámu a poznání Boha. Islám je neslučitelný s rasismem a nemůže být spojován s konrétními národy, rasami, historickými obdobími nebo kulturami. Víra v jediného Boha a její praktikování není spojeno s žádnou kulturou. Samozřejmě ale kultury ovlivňuje tím, co uznává za vhodné a nevhodné. Islám se rozšířil do různých odlišných kultur: Arabů (asi pětina muslimů), Peršanů, Turků, Indů, Malajců, Indonésanů (největší islámská země), Slovanů (Bosna, Bulharsko), Číňanů a různých afrických i jiných kultur. Dnes v evropských a amerických zemích roste počet muslimů z vlastní domácí kultury, v důsledku přijímání islámu.

4) ALLÁH
Slovo Alláh (arabsky Alláh [الله]) znamená v češtině Ten Jediný Bůh. Alláh je jméno, kterým se sám označuje v Koránu. Nejlepší popis Boha je, kde jinde než v Koránu, např. v súře 112: ***On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven.***
nebo
***On je Bůh – a není božstva kromě Něho – vládce, přesvatý, mír, věrný, ochránce bezpečný, mocný, samovládný, velmožný; oč slavnější je Bůh než vše to, co k Němu přidružují.*** (59:23).
Základním bodem islámu je uznání, že je to Bůh, kdo má jedinečné vlastnosti a nepodobá se ničemu na světě. On je všemocný a vládne světům a stořením, které všechny stvořil. On nemá počátek ani konec. On je jediným, kdo může být uctíván. Cokoli je uctíváno kromě Boha (Alláha), nebo je něčemu přisuzována vlastnost Boží, znamená nevíru a nevděčnost Bohu. Např. nemůžeme uctívat Slunce, Zemi, samu přírodu a fyzikální zákony, sošky, peníze, moc, nebo snad sebe samé – vše je stvořené, na rozdíl od Stvořitele.

5) PROROK
Prorok Mohamed (arabsky Muhammad), mír s ním, byl posledním z mnoha proroků, které Bůh seslal na zem a byl jejich tzv. Pečetí proroků. Všechny proroky uznáváme jako vyslance Boží, některá jejich jména se dochovala, jiná ne. Věříme, že Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš, Ježíš a Mohamed přinesli stejné poselství milosrdenství. Poselství a knihy předchozích proroků byla časem deformována pokrytci a nevěřícími, a proto Bůh seslal nové varovatele. Mohamed má mezi nimi výjimečné postavení. Byl mu zvěstován Korán (arabsky Qur´án), slovo Boží plné zázraků, kterým bylo proroctví lidstvu zapečetěno až do Soudného dne a Bůh se zaručil, že tuto Knihu – Korán, navždy ochrání.

6) HODNOCENÍ ČINŮ
Spása člověka závísí na slitování a milosti Boží. Té se můžeme přiblížit svou bohabojností a vírou. Ale samotná víra nestačí a musí být podložena dobrými činny. Tím prvním, co rozlišuje muslimy a nemuslimy z dobrých činů je po vyznání víry (šeháda), modlitba (salát). A poté další dobré činny, kterých je nezměrné množství! (např. almužna, vzdělávání se, pomoc bližním, odpuštění křivdy, respekt k rodičům, dobré slovo, úsměv, napojení zvířete, náprava problému, nebo i pohlavní styk mezi manžely). Bůh zná vše, co se děje na světě, viditelné i skryté, v minulosti i budoucnosti. Je Nejmocnější a Nejspravedlivější. Věříme ve spravedlivou odměnu (či trest) v posmrtném životě. Každý skutek má svou hodnotu, dokonce i úmysl něco vykonat. Dokonce dva stejné činny si nemusí být rovny, a to na základě pravidla, že činny jsou hodnoceny podle úmyslů. To ovšem nesmí být chápáno jako obhajování zakázaného s dobrým úmyslem. Každý je zodpovědný jen a jen za sebe a bude se zodpovídat pouze Bohu.

Islám jako víra není odpovědná za špatné skutky jednotlivců, muslimů. Islám je jako lékařská věda. Primárně pomáhající lidské duši. Jen na člověku záleží, jak se svým náboženstvím a svědomím naloží. Dopustí-li se doktor chyby, nebo když úmyslně poškodí pacienta, nemůžeme vinit lékařskou vědu, ale pouze tohoto doktora. Podobně nemůžeme vinit islám, jak se dnes děje v mnoha médiích, z toho, že někteří muslimové se podle něj nechovají, nebo se chovají zcela v rozporu s islámem.

7) DEMOKRACIE
Demokracie je slovo řeckého původu a znamená: vláda lidu, podle lidských zákonů. Podle demokracie je zákonodárným činitelem lid, který si sám určuje pravidla ve společnosti. Demokracie a islám jsou odlišné, ač islám obsahuje některé shodné prvky s demokracií (svobody názoru a právo na sebevyjádření, systém volby a hlasování).

Hlavním rozdílem je, že lidé nemohou v šaría (to, co ustanovil Bůh) měnit ustanovení tam, kde jsou jasně dána Koránem, sunnou, nebo shodou všech učenců na danou věc. Pravda a správnost zákona netkví ve skutečnosti, kolik lidí pro něj hlasuje, ale nakolik je v souladu s prameny islámského práva. Např. muslimové si nikdy nebudou moci odhlasovat, že manželství může být i mezi někým jiným, než je svépravný muž a svéprávná žena. Naopak v demokracii je možné teoreticky schválit a odhlasovat zákon, že manželství se může uzavřít mezi kýmkoliv. Bůh pravil (v českém významu, súra Al-An‘ám 6:116) o věrouce: ***Uposlechneš-li většinu těch, kdož na zemi žijí, pak tě svedou z cesty Boží, vždyť oni následují jen domněnky své a pouze předpokládají.*** To, že muslimové žijí v zemích s proklamovanou demokracií není problém (mají-li umožněnou svobodu víry a uctívání), protože tyto státy nezasahují do islámské věrouky a náboženské praxe v takové míře, že by to znemožňovalo život muslimů.

8) ŽENY
Islám dal ženě taková práva a výsady, jaká neměla za žádného jiného náboženského nebo ústavního systému. Navíc ji neuvádí do situace, kdy pod heslem rovnoprávnosti, ztrácí svou přirozenost, důstojnost, ochranu jedinečného poslání matky a vychovatelky… a stává se z ní kopie muže. Lidé nebyli stvořeni jako stejné bytosti, byli však stvořeni jako bytosti rovnoprávné. Nemůžeme tvrdit jak slýcháme, že žena je méně důležitá než muž jen proto, že její práva jsou jiná než práva muže. Například v otázce dosvědčování je ve většině případů svědectví muže stejné jako svědctví ženy. Výjimkou je např. Svědectví o půjčkách, kde je požadováno svědectví mužů a nebo muže a dvou žen místo něj. Muži jsou zodpovědní za materiální zabezpečení rodin a jsou to oni, kteří mají více zkušeností s financemi, protože ženy tuto povinnost nemají. Ženy mají možnost nakládat se svým majetkem a podnikat, ale ne jako povinnost, tu mají jen muži. Někdy je naopak svědectví ženy více než svědectví jednoho muže (dosvědčení soukojenectví a další specifické ženské otázky). Žena v islámu je rovnoprávná s mužem, pokud jde o přístup ke vzdělání a vědění a má právo na svobodu názoru stejně jako muž. Také může vlastnit svůj majetek a nakládat sním podle své vůle, přičemž za její obživu je stále zodpovědný muž. Dokonce někteří učenci uvádí, že žena nemá ani povinnost domácích prací a vaření, nechce-li. Žena je v islámu jako princezna. Opečovávaná a chráněná.

Velmi vysoký status má v islámu manželství a morálka. Známý je výrok Proroka (mír s ním): „Nejlepší věřícími ve víře jsou ti, kteří mají nejlepší chování, a nejlepší z vás jsou ti, kdo se dobře chovají ke svým manželkám.“ A budete-li s ženami žijícími podle islámu mluvit, zjistíte, že jsou tak spokojené!

Vidíme-li u některých muslimů zvláštní zacházení se ženami, nebo zvyky v rozporu s výše uvedeným, je to problém osobnosti, předislámských zvyků nebo novodobých tradic a ignorování islámu. Každý je odpovědný sám za své skutky. Nikdo z lidí znalých islámu nebude obhajovat mrzačení žen, zneužívání žen, omezování práv žen, nucení žen do sňatků nebo fyzické tresty, tzv. vraždy ze cti a podobné věci. Také je nesmyslné si myslet, že muslimové budou své zásady a názory na ženy nutit nemuslimským ženám. Informovat je něco jiného než nutit.

9) OBLÉKÁNÍ
Jedním ze základních principů islámu je důraz na vnitřní a morální hodnoty. Vzhled člověka, ať už rasový nebo vytvořený oblečením, je pouze druhotná věc. Přesto je kladen důraz na čistotu oblečení a jeho přiměřenost. Co to znamená? Zaprvné cudnost a slušnost, to znamená zahalování nahoty, tzv. hidžáb. U mužů a žen se rozsah nahoty, zahalované před cizími lidmi liší, stejně, jako se liší fyzicky. Například prsa a vlasy ženy jsou muži vnímána mnohem více smyslněji než je tomu naopak, a Bůh nařídil jejich zahalování u žen, ale ne u mužů. Většina učenců se shoduje, že zahalování obličeje, rukou a choditel není nutné. Někdy by takové kompletní zahalení mohlo působit opačným efektem než ochranu ženy, ale žena je v tomto rozhodnutí zcela svobodná. Jestliže žena nechce zahalit to, co Bůh přikázal, je to její osobní hřích. Jestliže není muslimka, je to zcela irelevantní, protože neuznává autoritu Boha, Stvořitele.

Za druhé je nutné dbát zásady skromnosti a neplýtvání. Zde mají ženy na rozdíl od mužů právo nosit zlato a hedvábí. Všichni by ale měli dbát na to, aby na oblečení neplýtvali prostředky.

Třetí věcí je, že muži se nemají podobat ženám a ženy mužům, protože islám chrání přirozené hranice mezi pohlavími. Zcela zavádějící je představa, že muslimky se zcela zahalují i před jinými ženami nebo dokonce ve svých rodinách a domovech. Máme-li v ČR svobodu odhalit velkou část své nahoty na veřejnosti, bylo by pokrytecké bránit muslimům svou nahotu skrývat. Je to zcela osobní záležitost a nijak to nenarušuje práva druhých. Je-li potřeba identifikace apod. šátek přes vlasy tomu nebrání a je možné jej mít i na občanském průkazu i v cestovním pase.

10) TAKIJJA
Taqijja je přetvářka, kterou se člověk chrání před zlem druhých v krajích situacích. Je jedním z hlavních pilířů některých sekt. U nás (následovníku příkladu Proroka Mohameda, ať mu Bůh žehná a dá mír, neboli ahlu sunna) je tento princip striktně odmítán, jelikož islám přísně odsuzuje lhaní, pokrytectví a pokrytce. Taqijja je v islámu povolena pouze v ohrožení života, a to po splnění několika podmínek. Představte si například, že jste v Srebrenici roku 1995 a srbští vojáci vám drží u hlavy pistoli a ptají se, jestli jste muslim (a kdo odpoví ano, toho zastřelí).  Muslim má v takové situaci právo svou víru zapřít, nebo nezapřít a zemřít jako mučedník. Každý se může zeptat sám sebe, jak by se zachoval.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s