Vstaň a varuj! Aneb, jsem muslim a chci pomoci rozšířit islám a pomoci ummě

salam

Mír s Vámi a milosrdenství Boží a požehnání.

Bůh pravil v Koránu ve významu ***Vstaň a varuj!*** (74:2-3) Tento rozkaz poslu Božímu Mohamedovi, ať mu Bůh žehná a dá mír, je zároveň rozkazem pro všechny, kteří Posla Božího následují v náboženství islámu.

V dnešní době je islám špatně chápán nejen nemuslimy, ale i muslimy. Koluje mnoho falešných informací o naší víře a mnoho muslimů žije v hříchu daleko od bohabojnosti. Většinová nemuslimská česká společnost je sice tolerantní, ale neznalá islámu a podléhající falešným zprávám. Takový stav nemůže nechat žádného muslima v klidu a vynucuje si touhu po změně a akci. Když si muslim uvědomí, že je nositelem islámského poselství k lidstvu a má tuto individuální odpovědnost, dostalo se mu velkého daru a požehnání.

Situace byla v minulosti velmi špatná, nesrovnatelně horší, než dnes. Na počátku 20. století křesťanské éry byla rozšířena neznalost, úpadek, zaostalost a slabost víry v srdcích většiny lidí v muslimských společnostech. Jen málo lidí znalo a předávalo dál islám s čistými úmysly a tak, jak nás to naučil prorok Mohamed, ať mu Bůh žehná a dá mír. Naopak dnes vlastně žijeme ve fázi obrody, „nahda“. Tato obroda, probíhající poslední desítky let, je v každé zemi a každé společnosti na jiné úrovni. Můžeme být optimisti hlavně díky vědomí, že islám (islámská věrouka) je univerzální = neměnná, nezměnitelná a „nereformovatelná“. A jako takový je islám milosrdenstvím a světlem pro celé lidstvo, vždy a všude a pro všechny. A žádný člověk neuspěje ve snaze změnit to, co určil Bůh.

PRVNÍ fáze této obrody je již završena. Znamená to, že mezi všemi muslimskými komunitami jsou lidé, kteří znají příklad proroka Mohameda, mír s ním, a důležitost praktikování islámu v jeho celistvosti a následují příklad našich zbožných předků (prvních následovníků a společníků proroka, tak zvaní selef sálih), ať je s nimi Bůh spokojen, v tom, že předávají poselství dál a nebojí se připomínat a praktikovat. Tedy, nejen že není žádný kout země, kde by nežili muslimové, ale v každé z oblastí jsou muslimové – zbožní a praktikující.

DRUHÁ fáze, do které jsme se takto díky zbožné a trpělivé práci předchozích generací dostali, je rozšířit řady uvědomělých muslimů. A to bratrskými kontakty, připomínáním, vzděláváním a samozřejmě vlastním příkladem. Je to vnitřní osvěta, která probíhá v praxi mnoha způsoby. Můžeme tomu říkat fáze nápravy (isláh).
Díky tomu se oživuje a rozvíjí
– víra v srdcích lidí (al-ímán)
– bratrství a láska (al-ichwa wa l-hub)
– touha po vzdělání (ragba li ta’alum)
– skutečné uvědomění si věčného posmrtného života (al-áchira)
– pocit odpovědnosti (al-mas’úlíja) každého muslima.

Jestliže uspěje naše generace (a ty po nás) v této fázi, budou muslimové díky své zbožnosti na úrovni duchovní síly prvních generací muslimů. A ti dokázali nejen přinést islám v malém počtu celým národům na opačných koncích tehdy známého světa, ale dokázali i ustanovit společenost, kterou můžeme označit za zlatý věk a uskutečněnou islámskou „utopii“. Navíc, díky rozvoji technologií můžeme zabránit jevům, které vedly k rozvoji neznalosti a odchýlení se od islámu a následnému úpadku ummy v pozdějších staletích.


Co dělat jako muslim, i když třeba zcela osamonec, nebo v malé komunitě, aby se zlepšil nejen obraz islámu v Česku, ale zejména skutečnost? Inspirací nám budiž příklad Proroka a jeho společníků, mír s nimi všemi:

1) Ustálení se (istiqáma) v praktikování islámu. Tedy dodržovat své náboženské povinnosti, zejména modlitby. Přemýšlení o smyslu života, víře, posmrtném životě a Posledním soudu. ***Jdi přímo (vytrvej, pokračuj) tak, jak přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili!*** (11:112)

2) Du´á (upřímná prosba k Bohu). Bůh vyslyší každou prosbu a odpoví na ni, způsobem, jakým určí za vhodné a v době, kterou určí za vhodnou. Vhodné časy pro naše du´á (modlitby, prosby) jsou: po jakékoli modlitbě, po azánu při čekání na modlitbu, sejde-li se skupina muslimů, při zahájení cesty a na cestách atd. ***Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou správnou!*** (2:186)

3) Vyhledávání vhodné společnosti, tak, aby v člověku podporovala dobré vlastnosti a odrazovala ho od hříchů. ***Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!*** (7:199); ***Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!*** (18:28)

4) Doboročinnost, ochota, trpělivost v rodině, se sousedy, v mešitě, v komunitě… Bez nároku na pochvalu nebo odměnu, ale z lásky a uvědoměním si, že vysoká morálka je nejvyšším stupněm projevů víry. Nebát se poskytnout druhým (a sobě) čas a prostředky. ***A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady.*** (9:111)

5) Vzdělávání se v islámu a předávání tohoto vzdělání dál, v komunitě a rodině. Hlavně přístup k islámskému vzdělání manželkám, a poté islámská výchova dětí již od samotného narození. Zajištění, ať přijmou za své morálku a vzor proroka Mohameda, ne to, co mohou vidět v TV, ve školách apod. Vytvoření podmínek, ať jsou děti v dobrém islámském prostředí od útlého věku (naším příkladem a prosbami k Bohu mohou získat lásku k víře, lásku k modlitbě, lásku ke Koránu, lásku k muslimům a mešitě, přirozený stud – například tím, že se budou rozlišovat a rozdělovat chlapci a dívky a jejich prostředí, postupně a pomalu, podle věku). Tak se stanou imunní vůči chorobám srdce a falešným ideologiím, ještě předtím, než je mohou zasáhnout prostřednictvím TV, internetu, nemuslimských kamarádů, nebo chodí-li do neislámských státních škol. Získá-li dítě hrdost na to, že je nositelem poselství islámu v předškolním věku, stejně jako islámskou morálku a žije-li v islámském prostředí v rodině i komunitě, jen těžko to pak deformuje sekulární nenáboženská výchova a její odlišné pricipy. ***Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.*** (95:3-5)

6) Skutečné blízké kontakty se sousedy a dalšími lidmi, zejména jsou-li to muslimové a vzájemná podpora. ***Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační*** (4:36)

Dá-li Bůh, tyto body povedou k nápravě člověka samotného, poté rodiny a komunity. A to se poté zákonitě projeví i tak, že nemuslimové budou islám respektovat a poté do něj i vstupovat.

Když si tyto body přečte nevěřící, nemůže pochopit, jak tyto věci souvisí s islamizací naší společnosti a rozšířením islámu. Člověk, zvyklý na to, že když zaplatí tolik a tolik za reklamu, ovlivní to tolik a tolik lidí daného segmentu… Jenže islám není podnik. Když zcela o samotě vykonáme upřímnou prosbu k Bohu, můžeme tak ovlivnit spoustu věcí, které neovlivní nikdo a nijak žádnou reklamou. Je to Bůh, kdo dává požehnání a vedení a my můžeme být svou modlitbou a prosbou důvodem k naplnění Jeho vůle. Každá únava, každá minuta v tomto snažení, každá vydaná koruna, každá komplikace na této cestě, to vše se správným úmyslem přináší odměnu buď na tomto, nebo onom světě.

Nejpravdivější řečí, je řeč Boží v Koránu a nejlepším vedením je vedení Mohameda. Prosíme Boha milosrdného, ať vede každého bratra a každou sestru správnou cestou a ať ti vyzvou ostatní bratry a sestry, k upevnění víry a lásce k víře. Bože, vyslyš naše modlitby. Bože rozšiř a upevni islám v Česku a v srdcích všech v této zemi. 
Ámín.

Prosím sdílejte naše modlitby a tento nejlepší džihád na cestě Boží.

Reklamy